15 C 260/2020-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 22. 6. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že poskytla žalovanému ošetření a následnou hospitalizaci v protialkoholní záchytné stanici [ulice] dne 15. 7. 2019. Za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici byl žalobkyní žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 15. 7. 2019 znějící na částku 1 950 Kč se splatností dne 14. 8. 2019. Žalovaný dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše dne 15. 7. 2019. Žalovaný ani přes upomínku svůj dluh nezaplatil. 2. Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě nepodal. Ve věci bylo rozhodnuto bez projednání žaloby při ústním jednání v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem soudu vyjádřili souhlas ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl dne 15. 7. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní (dále jen„ PZS"). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 15. 7. 2019, znějící na částku 1 950 Kč, se splatností dne 14. 8. 2019. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 15. 7. 2019. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou, žalovaný však na žalovanou částku neuhradil do podání žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. žalovaný hradí náklady dopravy a pobytu na záchytné stanici (kterému se podrobil dle § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb.). 5. Protože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal (§ 2053 o. z.) a svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnil dobrovolně, bylo rozhodnuto o jeho povinnosti soudním rozhodnutím. V souladu s ust. § 1970 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byly žalobci přiznány též zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.