34 C 148/2021-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 459,06 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce společnost [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to s účinností od 16. 7. 2018. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému v pozici dlužníka písemně dopisem ze dne 30. 11. 2020 [anonymizováno] uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování služeb [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník tarifů a služeb. Na základě účastnické smlouvy se [anonymizováno] zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázal za tyto služby řádně platit. Současně [anonymizováno] poskytl žalovanému podmíněnou slevu ve výši 4 000 Kč na koncové zařízení Samsung Galaxy J5 ([číslo]) J530F – černý, IMEI [číslo]. Žalovaný nehradil řádně splátky za zařízení ani za vyúčtované služby. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině 4 459,06 Kč. Žalovaná částka je tvořena plněním na jistinu dle faktury [číslo] ve výši 0,02 Kč, dle faktury [číslo] ve výši 159,04 Kč, dle faktury [číslo] ve výši 4 000 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 27. 9. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. 4. Žalobkyně prokázala skutková tvrzení uvedená v žalobě účastnickou smlouvou o poskytování služeb [číslo] fakturami [číslo] na částku 0,02 Kč, [číslo] na částku 159,04 Kč a [číslo] na částku 4 000 Kč; vyúčtováním služeb ke shora uvedeným fakturám, smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek s účinností ke dni 16. 7. 2018, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, předžalobní výzvou a dokladem o jejím odeslání. Ze všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí, které jsou součástí předmětné smlouvy, bylo zjištěno, že účastník je oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací poskytovatele určité zboží nebo službu nabízené smluvním partnerem poskytovatele s tím, že cenu služby třetích stran je účastník povinen hradit poskytovateli. 5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o elektronických komunikacích), v tehdy platném znění, ve které se mj. dohodli na možnosti poskytování služeb třetích stran žalovanému. Žalobkyně žalovanému tyto služby třetích stran poskytla a vyúčtovala za ně žalovanému částku 159,06 Kč. Součástí účastnické smlouvy bylo i ujednání o poskytnutí podmíněné slevy na koncové zařízení Samsung Galaxy J5 (2017) J530F – černý, IMEI [číslo] ve výši 4 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně hradit splátky za zařízení a vyúčtování služeb a tím porušil podmínky pro poskytnutí slevy. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka řádného plnění smluvních povinností, žalovaný je povinen k doplacení poskytnuté slevy ve výši 4 000 Kč. Soud zároveň žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů spojených s upomínáním k zaplacení dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Soud shledal, že tyto náklady jsou odůvodněné a částka 300 Kč za upomínku je přiměřená s ohledem na vynaložené náklady (poštovné, cena obálky, cena za tisk a papír, mzdové náklady). Žalobkyně dále prokázala, že řádně nabyla uvedenou pohledávku dle smlouvy o postoupení pohledávek shora uvedené v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) a žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 OZ. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 459,06 Kč. Ve smyslu § 1970 OZ soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve výši 3 x 200 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.