37 C 195/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal po žalovaném uhrazení částky 4 852 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 16.7.2017 cestoval vlakem společnosti [právnická osoba] [číslo] na trase Praha – Ústí nad Labem, aniž by použil platného cestovního dokladu. V souladu s platným tarifem a přepravním řádem vydaným přepravcem je proto žalovaný povinen uhradit dlužné jízdné ve výši 152 Kč, přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, přirážku za nedovolené zastavení vlaku ve výši 500 Kč a přirážku za zpoždění vlaku ve výši 3 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu a dále pak na ústním jednání dne 24.11.2021. Poukázal na to, že je možné, že cestoval v roce 2017 bez jízdního dokladu, avšak s ohledem na to, že žaloba byla podána až v roce 2021, vznesl námitku promlčení žalovaného nároku. 3. Soud zjistil z oznámení o závadách ze dne 16.7.2021, že žalovaný cestoval osobním vlakem [právnická osoba] [číslo] aniž by použil platného cestovního dokladu s tím, že žalovaný je povinen uhradit dlužné jízdné ve výši 152 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Ze záznamu rovněž vyplývá, že jízda byla narušena zásahem policie a zpoždění bylo 16 minut. Z tarifních podmínek [právnická osoba] vyplývá cena jízdného a cena jednotlivých přirážek za jízdu bez platné jízdenky ve výši 1 000 Kč, za nepovolené zastavení, či zdržení vlaku ve výši 500 Kč a za zpoždění vlaku ve výši 200 Kč za každou započatou minutu. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalobce žalovaného vyzýval k dobrovolnému plnění, před podáním žaloby. 4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.12.2015, respektive smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2017, na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která jí následně postoupila smlouvou ze dne 3.4.2018 na žalobce. 5. Pokud se jedná o právní posouzení věci, soud vycházel z ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušných ustanovení (zejm. § 37 odst. 5, 6) zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách, jakož i příslušných ustanovení (zejm. § 3, 7, 15b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Právní základ nároku žalobkyně je dán ust. § 2550 o. z., podle nějž smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále ust. § 2578 o. z., podle nějž podrobnější úpravu přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, jak bylo prokázáno, což je v souladu s ust. § 1879 an. o. z. 6. Předně se soud zabýval námitkou žalovaného vznesenou při ústním jednání dne 24.11.2021, kterou namítal promlčení žalovaného nároku. 7. Podle § 609 nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 619 odst. 1aspi://module='KO'&link='KO89_p12012CZ% 2523619 30.12.9999 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky. 8. V tomto konkrétním případě vznikl nárok právního předchůdce žalobce dne 16.7.2017, tj. neoprávněnou jízdou žalovaného, zastavením vlaku a jeho zpožděním. Následující den, tj. 17.7.2017 mohlo být právo uplatněno a počala běžet promlčecí lhůta v délce tří roků, která uplynula dne 17.7.2020. Žaloba byla podána až dne 30.9.2021, tj. objektivně po uplynutí promlčecí lhůty. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou, nemohl být žalovaný nárok žalobci přiznán a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 9. Pokud jde o náhradu nákladu řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovaný žádné náklady neuplatnil.