38 C 13/2021-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na základě smluv o sdružených službách dodávky ze dne 9. 1. 2012 dodávala žalovanému elektřinu a plyn. Žalovaný však přes upomínání ze strany žalobkyně neuhradil část kupní ceny za elektřinu odebranou v období od 5. 1. 2017 do 4. 1. 2017 (2 149,45 Kč) a plyn odebraný v období od 7. 4. 2017 do 5. 4. 2018 (10 535,27 Kč, částečná úhrada dne 22. 5. 2018 ve výši 1 100 Kč). 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smluv o dodávce plynu [číslo] dodávce elektřiny [číslo] uzavřených dne 9. 12. 2011 (č.l. 7 p.v.) soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa žalovaného]. Žalobkyně dle zjištění soudu vystavila žalovanému dne 9. 1. 2018 fakturu za odběr elektřiny za období od 5. 1. 2017 do 4. 1. 2018 s detailním rozpisem vyúčtování (č.l. 8 – 10) na částku 2 149,45 Kč splatnou dne 23. 1. 2018, neboť byly započteny zálohy ve výši 4 800 Kč, a žalovanému byly zaslány upomínky (č.l. 11) ze dne 8. 8. 2018 (dlužná částka 1 100 Kč) a 11. 9. 2018 (dlužná částka 1 049,45 Kč). Dále soud z faktury vystavené dne 11. 4. 2018 (č.l. 12) zjistil, že žalovanému byla za odběr plynu za období od 7. 4. 2017 do 5. 4. 2018 po započtení plateb ve výši 8 300 Kč vyúčtována částka 10 535,27 Kč, splatná dne 15. 2. 2016 a žalovanému byla zaslána upomínka ze dne 16. 7. 2018 (č.l. 15, dlužná částka 9 435,27 Kč po započtení platby ve výši 1 100 Kč). V předžalobní upomínce ze dne 11. 12. 2020 (č.l. 15 p.v., podací arch na č.l. 16) byla celková dlužná částka sestávající z nezaplacených faktur ze dne 9. 1. 2018 a 11. 4. 2018 vyčíslena na 11 584,72 Kč. 4. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. 5. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaný, ačkoliv odebral v rozhodném období od 5. 1. 2017 do 4. 1. 2018 elektřinu od žalobkyně a bylo mu tak z její strany plněno, neuhradil splatnou kupní cenu za dodávky energie ve výši 2 149,45 Kč. Dále byla mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 shora cit. zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat plyn za podmínek stanovených ve smlouvě. Žalovaný, ačkoliv odebral v rozhodném období od 7. 4. 2017 do 5. 4. 2018 plyn od žalobkyně a bylo mu tak plněno, neuhradil splatnou kupní cenu za dodávky plynu ve výši 9 535,27 Kč. Celkovou částku 11 584,72 Kč žalovaný doposud neuhradil, soud proto shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. 6. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.