38 C 243/2021-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené tím, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně z pozice koordinátora na svěřené zakázce (chmelová brigáda) vyplácel odměnu fiktivně vykazovaným pracovníkům. Způsobenou škodu žalovaný uznal v rámci dohody o uznání dluhu uzavřené dne 8. 6. 2020 a zavázal se částku splatit ve čtyřech platbách po 3 650 Kč s poslední splátkou stanovenou na 10. 10. 2020. Svůj závazek žalovaný nesplnil a žalobkyni vzniklo v souladu s dohodou o uznání dluhu právo požadovat po žalovaném též smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení, která dosáhla výše 1 310,35 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z dohody o provedení práce ze dne 9. 4. 2020 (č.l. 11), záznamu o provedeném školení BOZP ze dne 8. 4. 2020 (č.l. 12) a prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob pro rok 2020 ze dne 9. 4. 2020 (č.l. 12 p.v. – 13) soud zjistil, že žalovaný se po seznámení s předpisy bezpečnosti a zdraví při práci na poli (chmelnici) zavázal v době od 17. 4. 2020 do 17. 6. 2020 vykonávat pro žalobkyni práci na chmelnicích v oblasti Žatecka. Svůj dluh uznal žalovaný dle zjištění soudu co do důvodu (zpronevěra organizováním fiktivních pracovníků na svěřené zakázce) a výše (14 600 Kč) v rámci dohody o uznání dluhu uzavřené se žalobkyní dne 8. 6. 2020 (č.l. 23) a zavázal se částku uhradit ve čtyřech splátkách po 3 650 Kč splatných v období od 10. 7. 2020 do 10. 10. 2020 vždy k 10. dni v měsíci a případě prodlení s dlužnou částkou též smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. K dlužné jistině připočetla žalobkyně smluvní pokutu z prodlení ve výši 1 310,35 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 4 840 Kč, což soud zjistil z výzvy ze dne 23. 11. 2020 (č.l. 21). 4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 8. 6. 2020 písemnou dohodu, ve které žalovaný svůj dluh vzniklý v důsledku jeho jednání jakožto zaměstnance žalobkyně na základě dohody o provedení práce uznal co do důvodu (zpronevěra prostředků žalobkyně, které byly v rámci svěřené zakázky vypláceny fiktivním pracovníkům) a výše (14 600 Kč). Domáhá-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 600 Kč spolu se smluvní pokutou z prodlení (1 310,35 Kč), k čemuž se žalovaný zavázal v dohodě o uznání dluhu, považuje soud její žalobu za důvodnou, a proto jí vyhověl v plném rozsahu. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 9 257,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny právního zástupce za 4 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 1 740 Kč) podle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, náhrady za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za jednání, které bylo odročeno bez projednání věci (870 Kč) podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč) a částky ve výši 1 467,90 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.