38 C 318/2021-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 10. 4. 2017 částku 7 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2 724,25 Kč a za případné prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 723,82 Kč uhradit do 10. 6. 2017, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z platebních informací (výpis z účtu a elektronický výpis v angličtině popisující celý proces s údaji žalované včetně zdroje příjmu v podobě platu, č.l. 29 – 30) soud zjistil, že dne 3. 1. 2020 byla na číslo účtu [bankovní účet] na základě smlouvy o úvěru uzavřené v souladu s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím internetu (přiložen nepodepsaný výtisk datovaný 3. 1. 2020) právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut revolvingový úvěr ve výši 16 000 Kč. Úvěrový limit činil 80 000 Kč, úrok 10,50 % měsíčně, RPSN 231,39 % ročně a žalovaná byla povinna měsíčně splácet minimálně 11 % nesplacené úvěru s úrokem z úvěru či částku 1 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně mohla v případě prodlení mj. úvěr zesplatnit nebo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně evidovala k datu splatnosti minimální částky 7 382,51 Kč dne 3. 8. 2020 celkovou dlužnou částku 19 204,48 Kč (kromě zůstatku po poslední platbě 13 753,68 Kč též náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 3x 250 Kč a úroky za dobu čerpání ve výši 4 700,80 Kč). Dne 25. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala v rámci oznámení o postoupení pohledávek (č.l. 28) žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 (č.l. 14 -27), spolu s celkovou výší pohledávky 19 068,88 Kč (neuhrazená jistina, poplatek za zápůjčku, smluvní pokuta, úrok z prodlení, a účelně vynaložené nákladů na vymáhání). Dále soud zjistil, že v totožné výši byla pohledávka vyčíslena též ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 1. 22021 (č.l. 28 p.v., podací lístek na č.l. 31). 4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovaným měla být dne 3. 1. 2020, uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím internetu, žalobkyně přiložila pouze výtisk smlouvy nepodepsaný žalovaným, neprokázala, že by žalovaný právně jednal tak, aby s její právní předchůdkyní uzavřel smlouvu o úvěru. Žalobkyně ani neprokázala, že účet pro zaslání žalované finanční částku označil žalovaný. Částka 16 000 Kč byla dne 3. 1. 2020 odeslána na bankovní účet, jehož majitelem je společnost [právnická osoba] 5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 20. 12. 2019 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, neprokázala ani, že samotnou jistinu odeslala její právní předchůdkyně na účet žalovaného či alespoň osobě, jejíž účet žalovaný pro přijetí částky 16 000 Kč označil. Soud tedy považuje žalobu za nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl. 6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě její příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud opět dodává, že v daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.