38 C 340/2020-37 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem pojistnou smlouvu s ročním pojistným ve výši 2 692 Kč splatným čtvrtletně a počátkem pojištění ke dni 8. 11. 2018. Žalovaný přes opakované výzvy ze strany žalobkyně dluží pojistné za období od 8. 5. 2019 do 6. 9. 2019, kdy nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění pozdějších předpisů, jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli zaplacením pojistného ze strany žalovaného pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení) tovární značky Seat, typ Ibiza, [registrační značka], spolu s asistenčními službami (pojistné 0 Kč) a doplňkovým pojištěním (úrazové pojištění řidiče, roční pojistné 279 Kč), a to na dobu neurčitou s počátkem pojištění dne 8. 11. 2018. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 9 328 Kč, přičemž si smluvní strany sjednaly čtvrtletní pojistné období se splátkami po 2 332 Kč. Následně žalovaný neuhradil pojistné a v rámci upozornění ze dne 17. 7. 2019 byl rovněž informován, že při neuhrazení pojistného do 5. 9. 2019 smlouva zanikne ke dni 6. 9. 2019. V oznámení ze dne 16. 9. 2019 bylo žalovanému sděleno, že pojištění zaniklo pro neuhrazení pojistného ke dni 6. 9. 2019, v souladu s přehledem předpisů a plateb se jednalo o pojistné splatné dne 8. 5. 2019 ve výši 2 332 Kč (předpis do 7. 8. 2019) a dne8. 8. 2019 ve výši 727 Kč (předpis do 6. 9. 2019). K úhradě dlužné částky 3 059 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 573 Kč byl žalovaný dále vyzván v předžalobních upomínkách ze dne 16. 3. 2020 a 29. 5. 2020. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, doplňková pojištění (asistenční služby a doplňkové pojištění) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona 168/1999 Sb., pokud jej požaduje za období od 8. 5. 2019 do 6. 9. 2019, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 3 059 Kč žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.