38 C 390/2020-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 31. 8. 2018 hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalobkyně – na protialkoholní záchytné stanici a k úhradě nákladů za ošetření a pobyt mu byl vystaven daňový doklad na částku 1 950 Kč. Žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu i výše, přes upomínku ze strany žalobkyně však dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za prokázané, že žalovaný byl dne 31. 8. 2018 ošetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici. Za ošetření a pobyt byla žalovanému vyúčtována částka 1 950 Kč a žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni splatný do 30 dnů v listině ze dne 31. 8. 2018 co do důvodu i výše písemně uznal, do sepsání výzvy ze dne 13. 9. 2019 však dlužnou částku neuhradil. 4. Podle § 89b odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. 5. Žalobkyně nepředložila lékařskou zprávu, z níž by bylo možné zjistit, zda u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu, žalovaný však co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) písemně uznal svůj dluh za ošetření a pobyt na záchytné stanici žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že pokud se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 950 Kč za pobyt žalovaného na záchytné stanici, lze její žalobu pokládat za důvodnou, a proto jí zcela vyhověl. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 8. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.