38 C 392/2020-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání s počátkem pojištění dne 21. 9. 2018. Žalovaný přes výzvy ze strany žalobkyně dluží pojistné za období do 10. 7. 2019, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 20. 9. 2018 pojistnou smlouvu (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z výkonu zaměstnání, a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 3 128 Kč a smluvní strany si sjednaly pololetní pojistné období s pojistným ve výši 1 564 Kč. Za součást smlouvy byl v závěrečných prohlášeních označen též sazebník poplatků, podle nějž činil mj. poplatek za upomínku dlužného výživného zaslanou před zánikem pojištění 50 Kč a po zániku pojištění 200 Kč. Žalovaný nato neuhradil pojistné splatné dne 21. 3. 2019 a byl dne 19. 5. 2019 vyzván k jeho úhradě spolu s náklady na upomínání ve výši 50 Kč do 9. 7. 2019 a upozorněn na zánik pojištění v případě neuhrazení před uplynutím lhůty. Smlouva byla ukončena ke dni 9. 7. 2019 a celková výše pohledávky za žalovaným uvedená v upomínce ze dne 24. 8. 2019 činila k tomuto dni 1 147 Kč (nedoplatek pojistného 947 Kč a aktuální náklady na upomínání 200 Kč). 4. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění sjednané mezi účastníky zaniklo v souladu s § 2804 o.z. z důvodu neuhrazení pojistného po uplynutí dodatečné lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení s upozorněním na možnost zániku uplynutím dne 9. 7. 2019. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 2782 o.z. na pojistné. Pokud jej žalobkyně požaduje za období od 21. 3. 2019 do 9. 7. 2019, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 947,09 Kč (součin ročního pojistného a počtu dní pojistného období vynásobený počtem pojištěných dnů) žalovaný doposud neuhradil. Žalobkyně v žalobě uvádí, že žalovaná částka ve výši 1 147,09 Kč je tvořena pouze pojistným, to však lze po provedení důkazu oznámením o zániku pojištění a upomínkou ze dne 24. 8. 2019 vyloučit. Naopak je zřejmé, že žalobkyně se domáhá dalších 200 Kč z titulu poplatků za upomínání dle svého sazebníku poplatků (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 947,09 Kč a zamítl ji do částky 200 Kč. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné pouze z poměrně nepatrné části přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 6. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.