38 C 400/2020-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne 24. 5. 2020 použil na lince metra B bez platné jízdenky vozu MHD, který provozuje žalobkyně a při přepravní kontrole se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný dále nezaplatil přirážku k jízdnému. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaný byl dne 24. 5. 2020 v 16:25 hod. na stanici metra Florenc kontrolován osobou pověřenou žalobkyní a neprokázal se platným jízdním dokladem. Žalovanému bylo v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně uloženo zaplatit spolu s jízdným přirážku ve výši 1 500 Kč, o provedené přepravní kontrole podepsal zápis a převzal jeho stejnopis a dále byl k úhradě dlužné částky 1 524 Kč upomenut výzvou ze dne 15. 7. 2020. 4. Žalovaný tím, že se při přepravní kontrole pověřenému pracovníkovi dopravního podniku (žalobkyně) neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a žalobkyni vzniklo oprávnění po žalovaném požadovat přirážku k jízdnému, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.