38 C 407/2020-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění dne 17. 12. 2018 (předmět Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU) a čtvrtletním pojistným obdobím. Žalovaný neuhradil pojistné ve výši 3 058 Kč a ve výzvě byl současně upozorněn na možnost zániku pojištění. Pojištění zaniklo ke dni 21. 6. 2019 a žalobkyně požaduje pojistné za dobu od 17. 3. 2019 do 21. 6. 2019, ačkoli dle zákona č. 168/1999 Sb. náleží pojistiteli pojistné až do konce kalendářního měsíce, s poplatkem za upomínku. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne 17. 12. 2018 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla NAMÍRU (zahrnuta též doplňková pojištění, dále jen„ pojištění vozidla“) zahrnující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Škoda, typ Felicia, [registrační značka], pojištění při nezaviněné nehodě – NAPŘÍMO, pojištění poškození vozidla zvířetem a asistenční služby s ročným pojistným ve výši po odečtení bonusu a slev 12 230 Kč a pojistným za pojistné období tři měsíce ve výši 3 058 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné, žalobkyní byl vyzván k úhradě upomínkou podanou k poštovní přepravě dne 2. 5. 2019 s upozorněním na ukončení pojistné smlouvy v případě nezaplacení pojistného, k němuž došlo ke dni 20. 6. 2019. V pokusu o smír ze dne 29. 7. 2019 účtovala žalobkyně žalovanému kromě pojistného ve výši 3 191 Kč též náklady na vymáhání ve výši 490 Kč. V předžalobní upomínce ze dne 24. 10. 2019 byla dlužná částka vyčíslena na 3 681 Kč a byla v platební bilanci ze dne 21. 9. 2020 po odečtení částky uhrazené nad rámec prvního předpisu (3 058 Kč) dne 23. 1. 2020 ve výši 620 Kč rozepsána jako součet následného předpisu dlužného pojistného za období od 16. 3. 2019 do 16. 6. 2019 (3 058 Kč), vymáhacího předpisu za období pod 16. 6. 2019 do 20. 6. 2019 (133 Kč) a nákladů za upomínání (190 Kč a 300 Kč). 4. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doplňková pojištění (při nezaviněné nehodě – NAPŘÍMO, poškození vozidla zvířetem a asistenční služby) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona 168/1999 Sb., pokud jej požaduje za období od 17. 3. 2019 do 21. 6. 2019, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 2 571 Kč žalovaný doposud neuhradil. Žalobkyně se dále domáhala částky 490 Kč z titulu paušálních nákladů za vymáhání dle svého sazebníku nákladů (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 571 Kč a zamítl ji do částky 490 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.