38 C 408/2020-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích, zavázala se poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, a žalovaný se zavázal žalobkyni za tyto služby platit. Součástí smluv bylo ujednání o pronájmu koncového zařízení, na základě kterého žalobkyně poskytla žalovanému koncové zařízení Huawei B525 a žalovaný se zavázal k úhradě nájemného ve výši 30 Kč měsíčně. Žalovaný porušil svou povinnost, nehradil vyúčtované ceny za poskytnuté služby a dohodnuté nájemné splatné dne 3. 4. 2019 (18 Kč zprostředkovatelský poplatek m-platby, 28,49 Kč pronájem zařízení a 408,77 Kč m-platba), 4. 5. 2019 (30 Kč pronájem zařízení a 278,99 Kč m-platba) a 3. 6. 2019 (3 Kč zprostředkovatelský poplatek m-platby, 19 Kč pronájem zařízení a 728,95 Kč m-platba), rovněž nevrátil žalobkyni po skončení pronájmu koncové zařízení a žalobkyně mu tak v souladu se smluvními ujednáními účtovala se splatností 15. 10. 2019 smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, žalobkyně se z účasti u ústního jednání omluvila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 7. 2. 2019 účastnické smlouvy [číslo] (tarif Mobil S zahrnující mj. služby AUDIOTEX a premium SMS, DMS a SMS platba a M-platba) a [číslo] (tarif Pevný internet do zásuvky S), jejíž součástí bylo ustanovení o pronájmu, na základě které žalobkyně dodala žalovanému koncové zařízení Huawei B525 (dále jen„ koncové zařízení“) s nájemným stanoveným v ceníku pronájmu koncových zařízení. Součástí smluv bylo též ujednání o vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč v případě, že žalovaný nevrátí pronajaté koncové zařízení. Žalovanému byly služby nad rámec paušálu a nájemné účtovány se splatností dne 3. 4. 2019 (14,88 Kč bez DPH zprostředkovatelský poplatek m-platby, 24,79 Kč pronájem zařízení, 408,96 Kč m-platba, 107,44 Kč písemná upomínka), 4. 5. 2019 (24,79 Kč pronájem zařízení, 278,99 Kč m-platba, 1150 Kč smluvní pokuta, 107,44 Kč písemná upomínka a 148,76 Kč 2. písemná upomínka) a 3. 6. 2019 (2,48 Kč zprostředkovatelský poplatek m-platby, 15,70 Kč pronájem zařízení, 728,95 Kč m-platba). S ohledem na neplacení smluvních závazků z uvedených vyúčtování v celkové výši 6 966 Kč žalobkyně vypověděla účastnickou smlouvu, výpověď by však nenabyla účinnosti při úhradě dlužné částky do 27. 7. 2019. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému se splatností dne 15. 10. 2019 smluvní pokutu za nevrácení či poškození koncového zařízení ve výši 4 000 Kč a celková dlužná částka s příslušenstvím obsažená v předžalobní upomínce dosahovala ke dni 14. 8. 2020 výše 10 329,61 Kč (5 515,20 Kč k datu splatnosti 15. 10. 2019 za poskytnuté služby třetích stran). 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) se tento zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítě elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelových televizí, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným sítěmi. Služba třetích stran není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službou, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb, je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (viz usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31. 5. 2010, č. j. Konf 99/2009 – 7). V ust. § 63 zákona o elektronických komunikacích jsou upraveny náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací. Podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích, v níž se mj. dohodli na možnosti poskytování služeb třetích stran uživateli (žalovanému). Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, práva a povinnosti vyplývající z poskytnutí služby třetí strany jako spor o zaplacení vyúčtování, rozhoduje obecný soud. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i plnění z ní (1 416,71 Kč služba m-platba a 21 Kč s DPH zprostředkovatelský poplatek) s tím, že žalovaný doposud žalobkyni dluží částku 1 437,71 Kč. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu v této části považuje za důvodnou. 6. Dále soud dospěl k závěru, že v případě kupní smlouvy, která se řídí ustanoveními § 2079 a násl. o. z., žalovaný za předmět pronájmu– koncové zařízení Huawei B525 žalobkyni nezaplatil vyúčtované nájemné (77,49 Kč s DPH) ani smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč sjednanou v souladu s § 2048 o.z., žaloba je tak i pro částku 4 077,49 Kč podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto ve smyslu § 1970 o.z. žalobkyni přiznal v požadované výši i úroky z prodlení. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.