48 C 258/2020-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 7 950 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitel na straně jedné s žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, dle které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 300 Kč za poplatek 5 788,13 Kč a smluvním úrokem 40% ročně na dobu do 27. 9. 2018 Smlouva o úvěru byla na základě dohody smluvních stran sjednána elektronicky. K odsouhlasení smlouvy a souvisejících dokumentů zaškrtnutím příslušného políčka byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána sms zpráva s unikátním kódem: [anonymizováno], který žalovaný přepsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný e-mail. Po schválení byla žalovanému na zadaný účet zaslána požadovaná finanční částka. Žalovaný smluvní závazek nesplnil. Žalobkyně požaduje dále náklady na vymožení pohledávky 26 Kč, smluvní úrok z úvěru 2 433,64 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 2 650 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 21. 1. 2020. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, žalobkyně se omluvila. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a dle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. Podle § 104 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 110 odst. 1 neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, která má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná formy smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informaci poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazby nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. V tomto konkrétním případ soud zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronicky. Spotřebiteli byla smlouva zaslána do uvedené e-mailové schránky. Za účelem ověření právního jednání osobou žalované, byla žalovanou smlouva podepsána s uvedením ověřovacího kódu. Podle § 561 odst. 1 k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickým prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V tomto případě byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavírána elektronickými prostředky. Smlouva byla účastníky podepsána tzv. prostým elektronickým podpisem. Soud nejprve hodnotil, zda byla dostatečně ověřena identita spotřebitele. Žalovaný obdržel na zadané číslo mobilního telefonu sms zprávu s unikátním kódem: [anonymizováno], který přepsal do příslušného pole internetového formuláře, a tím smlouvu podepsal. Lze mít za prokázané, že žalovaný skutečně komunikoval s věřitelem za účelem uzavření úvěrové smlouvy a že věřitel mu poukázal sjednaným způsobem částku 5 300 Kč. Dále se soud zabýval tím, zda byly splněny podmínky písemného vyhotovení smlouvy, popř. zda smlouva byla neprodleně po uzavření poskytnuta spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně ve svém podání uvedla, že znění smlouvy bylo žalovanému zasláno prostý emailem, který nahrazuje trvalý nosič dat. S tímto závěrem se ovšem soud neztotožnil. Věřitel odeslal návrh smlouvy ze své mailové adresy pouhý prostým mailem bez jakéhokoli zabezpečení. Soud je toho názoru, že věřitel jako společnost, jejímž předmětem je poskytování úvěrů, by měla být povinna smlouvu opatřit alespoň uznávaným elektronický podpisem, tj. zaručeným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 zákona 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. V tomto konkrétním případě ovšem věřitel po uzavření smlouvy spotřebiteli nezaslal žádné vyhotovení ani písemně ani na trvalém nosiči a ani formou prostého emailu. Ke splnění povinnosti dle § 105 zák. o spotřebitelském úvěru je dle názoru soudu třeba, aby vyhotovení smlouvy bylo předáno na trvalém nosiči (např. CD) a pokud by mělo být pro spotřebitele k dispozici v emailové schránce, pak je třeba, aby zpráva byla dostatečně zajištěna proti zneužití či vnějších zásahů do jejího obsahu. Zpráva nebyla ani opatřena uznávaným elektronickým podpisem ze strany věřitele. Soud tedy postupoval dle § 110 zák. o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že vyhotovení smlouvy nebylo žalované po jejím uzavření poskytnuto na trvalém nosiči. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo pouze na úhradu poskytnutého nesplaceného úvěru, zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou a zákonném úroku z prodlení. Soud v souladu s uvedeným zákonným ustanovením již nepřihlíží k ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit nesplacenou jistinu úvěru ve výši 5 300 Kč, včetně úroku ve výši repo sazby, vyhlášené Českou národní bankou ke dni uzavření smlouvy, tj. 1,25 % ročně a zákonného úroku z prodlení, stanoveného v souladu s § 1970 o.z. a vl. nař. 351/2013 Sb. Jak je níže uvedeno soud nepřiznal žalobci nárok na úrok z úvěru, jak byl vymezen v žalobě a smluvní pokutu, jak je vymezila žalobkyně. Uvedené nároky byly zamítnuty zejména z toho důvodu, že se jedná o ujednání o jiných platbách ve smyslu § 110 odst. 1 zák. o spotř. úvěru, ke kterým soud nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že dle výsledku sporu je převážný procesní úspěch na straně žalované, měl by žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení ovšem žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.