51 C 314/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 6. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12.756 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě měl být žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 6. 7. 2018 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.963,95 Kč a případným poplatkem za prodloužení splatnosti ve výši 1.792,05 Kč Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovanému měl být úvěr vyplacen dne 22. 5. 2018 na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaný neměl věřiteli ani žalobkyni ničeho vrátit. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky za žalovaným podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 1. 11. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (výpis z účtu ze dne 22. 5. 2018, předžalobní výzva, smlouva o úvěru včetně dodatku, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021) soud dospěl k závěru, že žalobkyně pouze prokázala postoupení tvrzené postoupení pohledávky na její osobu.. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, který se bez spravedlivého důvodu na úkor věřitele/žalobkyně obohatil. Žalobkyně v řízení tvrdila zaslání peněžních prostředků na bankovní účet č. [bankovní účet], nicméně se jedná o účet společnosti [právnická osoba], [IČO], a z textu předloženého dokumentu označeného jako smlouva o spotřebitelském úvěru vyplývá, že peněžní prostředky měly být poskytnuty bezhotovostně, není však označen žádný účet, na který měly být žalovanému odeslány. Soud proto žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.