51 C 361/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 6. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5.000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě měl věřitel žalovanému dne [datum] poskytnout úvěr ve výši 5.000 Kč, který měl žalovaný vrátit nejpozději do 13. 11. 2016, což žalovaný neměl učinit ani částečně. Smlouva měla být s žalovaným uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], peněžní prostředky měly být poskytnuty na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 22. 11. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, výpis z účtu ze dne 14. 10. 2016, rámcová smlouva o úvěru, VOP) soud dospěl k závěru, že žalobkyně pouze prokázala postoupení tvrzené postoupení pohledávky na její osobu.. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, který se bez spravedlivého důvodu na úkor věřitele/žalobkyně obohatil. Žalobkyně v řízení tvrdila zaslání peněžních prostředků na bankovní účet č. [bankovní účet], nicméně se jedná o účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která není osobou žalovaného. Žalobkyně současně v řízení tvrdila, že peněžní prostředky byly zaslány na účet žalovaného, ze smlouvy ničeho k uvedenému účtu nevyplývá, je pouze uveden jako„ číslo bankovního účtu klienta“, ze smlouvy ostatně nevyplývá ani způsob poskytnutí peněžních prostředků, způsob poskytnutí je obsažen až ve VOP. Soud proto žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.