51 C 409/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl doručen původně [název soudu] dne 14. 12. 2019, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3.346,48 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě měl věřitel žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 3.346,48 Kč převodem na běžný bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum], žalovaný se však měl dostat do prodlení a zápůjčku do 1. 8. 2016 nevrátit. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 26. 11. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování (smlouva o zápůjčce – internetový formulář“ Loan application”, příkazem k úhradě, výpis z účtu věřitele, výzva k plnění, smlouva o postoupení pohledávek) soud zjistil pouze uzavření smlouvy o postoupení pohledávek a odeslání výzev žalovanému. Soud nemá za prokázané, že by mezi účastníky, tj. věřitelem a žalovaným, došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, kterou by bylo možné posoudit jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to s ohledem na zvolený elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, který ovšem dostatečně negarantuje autentizaci a identifikaci osoby žalovaného. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výši žalované částky 3.346,18 Kč, resp. není ani prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání o zapůjčení této konkrétní částky, jednotlivé dokumenty předložené žalobkyní ani při jejich jednotlivém posouzení, ani při posouzení všech důkazů v jejich vzájemných souvislostech. Protože se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, soud nemohl přistoupit k jejímu poučení podle § 118a o. s. ř. Soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebyla prokázána existence smluvního vztahu mezi právním předchůdcem věřitele a žalovaným, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaý na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil a měl by něčeho současné žalobkyni z uvedeného titulu vydat. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud je proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal.