10 C 8/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu poskytnutého ošetření a následné hospitalizace. Žalobce je obchodní firmou, jejímž předmětem podnikání je především poskytování lůžkové, ambulantní a další zdravotní péče v rozsahu registrace dle zákona č. 160/1992 Sb., o poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních, v platném znění. Žalovaný je fyzickou osobou, které byla poskytnuta lékařská péče, a to konkrétně ošetření a následná hospitalizace v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kam byl převezen dne 1. 3. 2020 ve 20:00 hodin ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu, propuštěn byl dne 2. 3. 2020 v 06:20 hodin. Žalobce současně provedl žalovanému vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek, kdy přítomnost těchto látek byla dle potvrzení o pobytu na záchytné stanici u žalovaného prokázána. Žalovaný je na základě ustanovení § 17 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami povinen uhradit dopravu k vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici, pokud se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. S ohledem na prokázání přítomnosti těchto látek vznikla povinnost žalovanému, aby uhradil úkony, které byly žalobcem vyúčtovány s tím, že se jedná o poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici, který je stanoven paušální částkou dle ceníku [anonymizována dvě slova] v [obec] na částku 3 500 Kč. Žalovanému byla po pobytu na záchytné stanici vystavena dne 2. 3. 2020 faktura [číslo] s datem splatnosti dne 16. 3. 2020, přičemž faktura byla žalovanému zaslána obyčejnou poštou. Žalovaný je ode dne následujícího po dni splatnosti faktury v prodlení. Žalobce vyzval opětovně žalovaného k zaplacení uvedené částky dne 23. 2. 2021, a protože žalovaný na výzvu nereagoval, byla mu zaslána předžalobní výzva dne 30. 6. 2021. Přes opakované výzvy však žalovaný na žalovanou částku nic neuhradil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobce tak učinil již v podané žalobě, žalovaný byl v tomto směru poučen v rámci výzvy, aby se vyjádřil k žalobě, která mu byla zaslána dne 9. 2. 2022, přičemž byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému ošetření a následnou hospitalizaci na záchytné stanici, kdy v průběhu vyšetření byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek, jak vyplývá z potvrzení o pobytu na záchytné stanici s výsledkem vstupního vyšetření na přítomnost těchto látek. Vyúčtování úkonů vyplývá z ceníku za pobytu na záchytné stanici, který byl rovněž doložen. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: V souladu s § 17 zákona č. 379/2005 Sb. v platném znění vznikla žalovanému povinnost uhradit vyúčtované úkony v souladu s uvedeným ceníkem. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 200 Kč dle § 14b, odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč.