12 C 394/2021-85 — Okresní soud v České Lípě

1. Ve shora uvedené věci byl dne 21.2.2022 vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku 39 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7.9.2007 do zaplacení. Ohledně 17 406,34 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 14 835,34 Kč od 7.9.2007 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. 2. Uvedeným rozsudkem však nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení, a to o úrocích ve výši 15,43% ročně z částky 54 361,34 Kč od 7.9.2007 do zaplacení. Jedná se o úroky, které žalobce požaduje v uvedené sazbě dle časových řad ARAD, vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobce k této části žaloby uvedl, že po zastavení exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu jako nezpůsobilého exekučního titulu své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru„ přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 15,43% ročně, což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou“. 3. Podle § 166 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, může účastník do 15ti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku. Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku. 4. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že smlouva účastníků o revolvingovém úvěru ze dne 25.7.2005 je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb., jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění rozsudku z 21.2.2022. S ohledem na tento právní názor soudu, bylo žalobci přiznáno pouze žalovaným získané bezdůvodné obohacení ve výši 39 526 Kč s příslušenstvím. Jedná se o částku zbývající doplatit z poskytnuté částky 56 910 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy, nemá žalobce nárok na žádné další plnění, které by vyplývalo z neplatných ujednání smlouvy. 5. Tento závěr se týká i požadavku na přiznání úroku dle časových řad ARAD, když ve smlouvě účastníků nebylo žádné ujednání o úrocích z úvěru, nýbrž pouze stanovené poplatky za poskytnutí úvěru, což také vedlo soud k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy jako celku. Proto soud doplňujícím rozsudkem rozhodl o zamítnutí úroků ve výši 15,43% ročně z částky 54 361,34 Kč od 7.9.2007 do zaplacení. 6. Vzhledem k tomu, že účastníci se k jednání, nařízenému pouze pro vydání doplňujícího rozsudku nedostavili, nevznikly jim v této části řízení žádné náklady. Soud proto o těchto nákladech rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto doplňujícího rozsudku.