34 C 163/2022-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu zaplacení částky 70 341,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 19. 7. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a žalovaný se smlouvou zavázal úvěr uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2,79% z dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 74 325 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dnem 30. 12. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku 52 163 Kč. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 68 511,91 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 28,88% ročně z částky 68 511,91 Kč od 31. 12. 2021 do 4. 4. 2022 v kapitalizované výši 14 673,98 Kč, dále úrok ve výši 28,88% ročně z částky 68 511,91 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení od 14. 1. 2022 do 4. 4. 2022 v kapitalizované výši 1 834,19 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 70 341,91 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného prověřila žalovaného v registru SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní výsledek), CEE, ISIR (oba registry s negativním výsledkem). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na Smlouvu hradil řádně po dobu dvou let, tedy úvěruschopnost byla zjištěna řádně, když byl schopen svůj dluh po takovou dobu řádně splácet. Žalovaný pobíral mzdu za měsíc červen 2016 ve výši 29 646 Kč. Žalobkyně soudu následně předložila historii transakcí, úvěrovou zprávu a úvěrovou kartu klienta. Úvěr byl žalovanému poskytnut, neboť žalobkyně žalovaného vyhodnotila jako schopného splácet předmětný úvěr. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníci dne 19. 7. 2019 uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 2,79% měsíčně z dlužné částky se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je rozvedený, vyživovací povinnost nemá, bydlí v podnájmu, pracuje u společnosti [právnická osoba] od června 2016. Jeho čistý měsíční příjem dosahuje částky 30 000 Kč. Jedná se o bezúčelový revolvingový úvěr s RPSN 33,03% Smlouva je podepsána oběma účastníky. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný řádně hradil splátky ve výši 1 953 Kč měsíčně od srpna 2019 do srpna 2021, poté přestal hradit. Dále hradil i mimořádné splátky, celkem žalovaný uhradil 52 163 Kč. Ke dni 30. 12. 2021 zesplatnila žalobkyně celý dluh. 6. Z výzvy ke splacení celého úvěru včetně podacího archu soud zjistil, že dne 30. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 80 057,32 Kč s tím, že došlo k zesplatnění celého úvěru z úvěrové smlouvy [číslo]. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného]. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby opět vyzvala k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému zasílána na adresu [adresa žalovaného]. 8. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobkyně činila dotazy na externí registry – SOLUS, MVCR, CEE, NRKI, ISIR, KAMALI, vše s negativním výsledkem. Žalovaný je rozvedený, žije v podnájmu, nemá vyživovací povinnost, jeho příjem činí 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč. 9. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době poskytnutí revolvingového úvěru další dva existující závazky, a sice splácel spotřební úvěr ve výši 700 000 Kč a osobní úvěr ve výši 60 000 Kč. 10. Z historie transakcí za měsíc červen 2019 soud zjistil, že žalovanému přišla na jeho účet mzda za měsíc květen 2019 ve výši 29 646 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky – úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč. Žalovaný finanční prostředky od žalobkyně čerpal, avšak nedostál svému závazku vrátit žalobkyni poskytnutou částku včetně úroků řádně a včas ve formě sjednaných splátek, když žalobkyni uhradil pouze částku 52 163 Kč. Žalobkyně následně s ohledem na neplnění povinnosti ze strany žalovaného zesplatnila úvěr v souladu se smluvními podmínkami. Žalovaný v průběhu řízení skutková tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnil. Výši úrokové sazby z úvěru ve výši 28,88 % ročně soud považuje za přiměřenou, přičemž žalobkyně v žalobě požaduje úrok v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Pokud jde o úhradu smluvní pokuty, ujednání účastníků je v souladu s § 2048 a násl. o. z. Žalobkyni dále soud přiznal ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 205,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 814 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 11 820 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ve výši 3 x 3 940 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 9