34 C 289/2021-22 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 055,60 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 21. 6. 2018 do 11. 1. 2019, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit na základě pojistné smlouvy o pojištění právní ochrany [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 21. 6. 2017. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující, soud usnesením vyzval žalobkyni i žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 11. 11. 2021 a žalovanému ve smyslu § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. dne 26. 11. 2021. Žalovaný ani žalobkyně se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřili, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil. Smlouvou o pojištění právní ochrany č. 4024708 ze dne 21. 6. 2017 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění právní ochrany. Pojistné mělo být hrazeno pololetně po 1 850 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 21. 6. 2017. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Žalovaný však žalobkyni sjednané pojistné řádně nehradil, proto byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužného pojistného ve lhůtě do 10. 1. 2019. Žalovaný však pojistné ani přes výzvu neuhradil, pojištění žalovaného tedy ke dni 11. 1. 2019 zaniklo. Za období od 21. 6. 2018 do 11. 1. 2019 dlužil žalovaný žalobkyni částku v celkové výši 2 055,60 Kč. Dne 30. 11. 2021, tj. po podání žaloby, žalovaný uhradil částku ve výši 2 055,60 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na úrok z prodlení za období od 22. 6. 2018 do 30. 11. 2021. Usnesením Okresního soudu v České Lípě čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 26. 1. 2022, bylo řízení v této části zastaveno. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva dle § 2856 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“). Bylo prokázáno, že žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 21. 6. 2018 do 11. 1. 2019. Po podání žaloby žalovaný jistinu částečně uhradil a v této části bylo řízení zastaveno, zbývá mu tak uhradit částku ve výši 593,44 Kč. Soud proto žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 8,5% ročně z částky 593,44 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.