35 C 129/2022-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném přiznání shora uvedené částky 2 203 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že dle smlouvy o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod evid. [číslo] ze dne [datum] byla žalobkyní dodávána pitná voda na odběrné místo [ulice a číslo], [obec] Cena vodného byla v souladu se smlouvou stanovena, cenovým výměrem prodávajícího a pro rok pro rok 2020 činila částku 46,15 Kč/m3 vodného a 43,76 m3 stočného, a pro rok 2021 48,88 Kč/m3 vodného a 46,36 m3 stočného a to bez DPH. Dne 14. 11. 2021 byla na základě odečtu vodoměru stanovena spotřeba vody za období od 20. 11. 2020 do 14. 11. 2021 ve výši 209 m3 vodného a 209 m3 stočného. Žalovaný uhradil pouze částku 19 460 Kč (období 14. 12. 2020 až 2. 11. 2021). Na základě vykázané spotřeby a rozúčtování dle období a sazeb byl dne 23. 11. 2021 vystaven daňový doklad na částku 21 754 Kč s předpisem částky k úhradě 2 294 Kč po započtení záloh a se splatností ke dni 10. 12. 2021. Žalovaný uhradil pouze 91 Kč, a to i přes výzvu k úhradě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli námitek. Žalobkyně prokázala skutková tvrzení uvedená v žalobě smlouvou o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] ze dne [datum], cenovými výměry, vyúčtováním [číslo] ze dne [datum], splatným 10. 12. 2021; rozúčtováním vč. zahrnutých zálohových plateb, přehledem zálohových plateb, předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2022 včetně poštovní dodejky. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce vody ve smyslu § 8 odst. 6 a 13 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, spojení s § 13 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to u odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu vodného a stočného, a to ve výši sjednané mezi smluvními stranami ve smlouvě, tedy odkazem na tehdy platný ceník žalobkyně. Povinnost k plnění není odvozena od vlastnického či užívacího práva k nemovitosti, ale na základě smluvního závazkového vztahu, který v tomto případě vznikl na základě shora uzavřené smlouvy. Soud tedy žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky 2 203 Kč. O úhradě úroku z prodlení soud rozhodoval podle § 1970 OZ a sazba úroku z prodlení byla stanovena v souladu s vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.