37 C 2/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku představující žalovaným nezaplacené jízdné (257 Kč), přirážku k jízdnému (3x 1 000 Kč). Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se dne 4.7.2019, 26.9.2015 a 26.9.2015 na vlakové lince č. 144, č. 170 a č. 170 hromadné vlakové přepravy osob provozované společností [právnická osoba] neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Pohledávka byla smlouvou z 15.12.2015 postoupena na přechodného věřitele [anonymizována čtyři slova], reg. č. [číslo] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [stát] [anonymizována dvě slova], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], a následně smlouvou z 27.2.2020 na žalobce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno 15.7.2016 a 20.3.2020, kdy byl zároveň vyzván k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 3. Pokud jde o skutková zjištění, soud dospěl po provedeném dokazování (když ve věci byly k důkazu provedeny pouze listinné důkazy předložené žalobce, přičemž soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných; vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti ani neoznačil důkazy, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu výlučně z tvrzení žalobce a z důkazů, které žalobce k prokázání svých skutkových tvrzení označil) k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaný se dne 4.7.2019 ve vlaku linky č. 144 hromadné vlakové přepravy osob provozované právní předchůdkyní žalobce neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, pročež mu vznikla povinnost uhradit jízdné (98 Kč) a přirážku k jízdnému (1 000 Kč), tyto neuhradil. Dále se žalovaný dne 26.9.2015 ve vlaku linky č. 170 hromadné vlakové přepravy osob provozované právní předchůdkyní žalobce neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, pročež mu vznikla povinnost uhradit jízdné (12 Kč a 147 Kč) a přirážku k jízdnému (2 x 1 000 Kč), tyto neuhradil. Pohledávka byla následně postoupena na přechodného věřitele smlouvou z 15.12.2015 a dále na žalobce smlouvou z 27.2.2020. 4. Pokud se jedná o právní posouzení věci, soud vycházel z ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušných ustanovení (zejm. § 37 odst. 5, 6) zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách, jakož i příslušných ustanovení (zejm. § 3, 7, 15b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Právní základ nároku žalobce je dán ust. § 2550 o. z., podle nějž smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále ust. § 2578 o. z., podle nějž podrobnější úpravu přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. Pohledávka byla postoupena na žalobce, jak bylo prokázáno, což je v souladu s ust. § 1879 an. o. z. 5. S ohledem na výše rozvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Proto bylo žalobě zcela vyhověno, a to jak ohledně jistiny, tak příslušenství (úroku z prodlení), požadovaného důvodně a v zákonné výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 022 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.