37 C 226/2022-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 14.7.2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 440 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok dovozuje z titulu zákonného příspěvku placeného vlastníkem, či provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Povinnost vyplývá z § 4 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb. Žalobce uvedl, že zjistil, že na žalovaného je v registru silničních vozidel evidováno motorové vozidlo r.z. 6P7 [číslo], které nemělo v období 19.7.2020 až 21.12.2020 sjednané zákonné pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku činí 65 Kč za každý den, tj. celkem 10 140 Kč (65 Kč x 156). Dále žalobce nárokuje poplatek za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč, dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na ústním jednání dne 28.11.2022. Tvrdil, že byl provozovatelem předmětného vozidla, které však v únoru 2020 prodal a ukončil zákonné pojištění. K tomu doložil doklad o ukončení pojištění a kupní smlouvu ze dne 23.2.2020. 3. Žalobce soudu předložil pouze výzvu k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ČKP, upomínky k úhradě příspěvku a předžalobní upomínku. Těmito listinami prokázal, že žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě zákonného příspěvku. 4. Žalovaný soudu předložil kupní smlouvu ze dne 23.2.2020 a dále ukončení pojištění ze dne 24.2.2020, kdy z těchto listin jednoznačně vyplývá, že předmětný osobní automobil dne 23.2.2020 prodal na náhradní díly panu [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl povinen provést změnu v registru vozidel. 5. Ze sdělení Městského úřadu Česká Lípa, odboru dopravy, ze dne 3.11.2022 vyplývá, že žalovaný byl v období od 7.1.2020 do 6.1.2021 evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, které je od 19.9.2022 vedeno ve statutu vyřazeno z provozu. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst.3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst.4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst.5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst.6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 7. V daném případě žalobce soudu prokázal, že v souladu s § 4 odst. 7 opakovaně vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu a jeho zaplacení opakovaně upomínal. Žalovaný však prokázal, že předmětné vozidlo dne 23.2.2020 prodal, což doložil kupní smlouvou. V takovém případě již žalovaný objektivně neměl povinnost hradit zákonné pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla, což bylo prokázáno i ukončením pojistné smlouvy ze dne 24.2.2020 z důvodu prodeje vozidla. Vzhledem k výše uvedenému soudu nezbyla jiná možnost, než žalobu zamítnout. 8. Pokud jde o náhradu nákladu řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve sporu byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však objektivně žádné náklady nevznikly.