38 C 104/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 25. 1. 2019 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikacích a zavázala se poskytovat žalované služby elektronických komunikacích a zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran. Žalované bylo právní předchůdkyní žalobkyně zapůjčeno zařízení modem Compal CH7465LG ED3 WIFI EMTA (dále jen„ modem“) a STB Kaon KCF-SA700PCO PVR HDD USB READY (dále jen„ STB“). Smlouva byla ukončena výpovědí ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nehrazení ceny za poskytnuté služby dne 20. 11. 2019. Podle žalobkyně vznikla žalované v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen„ VOP“) právní předchůdkyně žalobkyně povinnost vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy pronajaté zařízení (modem a STB), vzhledem k jejich nevrácení vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokuty za nevrácená zařízení, žalovaná však na svůj závazek přes výzvy nic neuhradila. Dne 1. 4. 2020 přešlo v důsledku fúze veškeré jmění právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně (zanikla fúzí se žalobkyní, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění) uzavřela se žalovanou dne 23. 1. 2019 účastnickou smlouvu, na jejímž základě poskytla účastníkovi (žalované) kromě předmětných služeb (UPC internet a televize) též koncová zařízení (STB a modem). K předání zařízení došlo dne 24. 1. 2019 a žalovaná se zavázala hradit částku 70 Kč měsíčně za každé zařízení. Ve smlouvě je v rámci prohlášení účastníka uvedena povinnost uhradit v případě nevrácení poskytnutých zařízení řádně a včas (dle článku 7.4 VOP do 14 dnů od ukončení smlouvy) smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za zařízení dle ceníku, v němž byla dále uvedena náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč. 4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, nájem (stejně jako koupě) věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k nájmu movité věci je tedy soud, což ostatně konstatoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních ve svém usnesení ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 49/2011 - 11. 6. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích a o nájmu koncových zařízení (modem a STB) žalované s tím, že žalovaná doposud nevrátila zařízení ani neuhradila smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každé zařízení. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu v tomto rozsahu považuje za důvodnou. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 3062 Kč, které podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč) a úkonu v podobě účasti na jednání dne 7. 7. 2021 (1 000 Kč) podle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady hotových výdajů spojených se čtyřmi úkony právní služby (3x 100 Kč, 1x 300 Kč) a částky ve výši 462 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.