38 C 181/2022-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba] žalované dodávala na základě smlouvy ze dne 13. 6. 2018 elektrickou energii. Žalované byla vystavena faktura za odběr elektrické energie na částku 3 247 Kč (po odečtení přijatých plateb). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 6. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa žalované na adrese [adresa žalované]. Žalované byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období za období od 15. 9. 2018 do 2. 7. 2019 částka 9 807,04 Kč, po odečtení přijatých ve výši 6 656 Kč pak k zaplacení 3 247 Kč, splatná dne 23. 7. 2019. Žalovaná vyúčtovanou částku neuhradila. 4. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaná, ačkoliv odebrala od právní předchůdkyně žalobkyně v rozhodném období od 15. 9. 2018 do 2. 7. 2019 elektřinu a bylo jí tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně plněno, neuhradila splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny, proto soud shledal žalobu za důvodnou a žalobě vyhověl. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť na ní byla pohledávka za žalovanou ve smyslu ust. § 1879 o.z. platně postoupena. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu vynaložených nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.