38 C 191/2022-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se původně v rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 9. 5. 2018, domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 100 286 Kč, dále částky 29 073,66 Kč, spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] kterou měl žalovaný podepsat dne 15. 3. 2017, žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 83 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši sjednané efektivní úrokové sazby 122,61 % p.a. v 30 měsíčních splátkách ve výši 6 619 Kč se splatností vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2017, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Žalovaný neměl plnit podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění měl zaplatit pouze částku ve výši 6 619 Kč dne 7. 4. 2017. 2. Rozsudkem ze dne 17. 2. 2020, č.j. 51 C 194/2018-69, bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 660,52 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 4. 5. 2018 do zaplacení, částku ve výši 25 655,18 Kč, úrok ve výši 37,68 % ročně z částky 87 262,52 Kč od 15. 7. 2017 do zaplacení maximálně však do částky 142 219,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok pod bodem I). Dále bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem II, že žaloba se zamítá co do částky 11 625,48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 4. 5. 2018 do zaplacení, co do částky 3 418,48 Kč na smluvní pokutě, co do úroku požadovaného nad rámec přiznaného úroku ve výši 37,68 % ročně, a co do maximálního omezení výše úroku nad přiznané maximální omezení ve výši 142 219,80 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 3. Nyní projednávanou žalobou se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 87 262,52 Kč. 4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 15. 3. 2017 smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 83 000 Kč, což žalobkyně dne 16. 3. 2017 učinila a peněžní prostředky v uvedené výši žalovanému poskytla. Mezi účastníky byla ujednána efektivní úroková míra ve výši 122,61 % ročně, žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku celkem ve výši 198 570 Kč (83 000 Kč + 115 570 Kč na úroku). 5. Ve výše citovaném řízení soud také dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Jako platné hodnotil soud i ujednání o smluvní pokutě v částce 499 Kč za prodlení s úhradou jednotlivé splátky, stejně ujednání o smluvní pokutě za prodlení s úhradou tzv. nové jistiny ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. 6. V nyní projednávané věci nemá soud důvod odchýlit se od svých původních skutkových zjištění ani svých závěrů týkajících se zjišťování úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a platnosti ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta za dobu od 5. 5. 2018 do 14. 3. 2022 ve výši 0,1% denně činí 123 040,15 Kč (1 410 dní x 87, 2652 Kč). Ve smyslu ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je ale výše smluvní pokuty limitována, v daném případě tak nemůže činit vypočtených 123 040,15 Kč ale pouze 14 846,82 Kč, v takové výši ji také žalobkyně požaduje. Nárok žalobkyně tak soud shledal jako důvodný a v plném rozsahu žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 6 622,50 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 800 Kč, odměna za právní zastoupení 2 300 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (4 úkony právní služby: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast při jednání), 4x režijní paušál (3x 100 Kč a 1x300 Kč) dle § 13 a §14b advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 1 312 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 90 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 5,5 l nafty na 100km, ceně paliva 47,10/l a výši cestovní náhrady 4,70 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.