38 C 207/2022-34 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba] žalovanému dodávala na základě smlouvy ze dne 18. 1. 2019 elektrickou energii. Žalovanému byly vystaveny faktury za odběr elektrické energie na částku 627 Kč, 6 915 Kč a 3 371 Kč, splatné dne 29. 3. 2019, 8. 7. 2019 a 15. 10. 2019. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 1. 2019 se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného]. Žalovanému byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 26. 2. 2019 do 4. 3. 2019 částka 627 Kč, splatná dne 29. 3. 2019. Žalovanému byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 5. 3. 2019 do 21. 6. 2019 částka 8 114,95 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 1 200 Kč částka k úhradě 6 915 Kč, splatná dne 8. 7. 2019. Žalovanému byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 22. 6. 2019 do 27. 9. 2019 částka 3 371 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 0 Kč částka k úhradě 3 371 Kč, splatná dne 15. 10. 2019. 4. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaný, ačkoliv odebral od právní předchůdkyní žalobkyně v rozhodném období od 26. 2. 2019 do 27. 9. 2019 elektřinu a bylo mu tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně plněno, neuhradil v plné výši splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny, proto soud shledal žalobu za důvodnou a žalobě vyhověl. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť na ní byla pohledávka za žalovaným ve smyslu ust. § 1879 o.z. platně postoupena. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu vynaložených nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.