38 C 248/2022-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhá žalované částky s tvrzením, že s žalovaným uzavřela smlouvu o obchodním zastoupení, v souvislosti s tím předala žalovanému elektronické zařízení, které žalovaný po ukončení smluvního vztahu žalobkyni nevrátil. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 1. 3. 2018 smlouvu obchodním zastoupení. Dne 6. 4. 2018 předala žalobkyně (tehdy podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba]) žalovanému elektronické zařízení, signpad, v předávacím protokolu byla uvedena cena zařízení ve výši 4 000 Kč. Dne 21. 2. 2019 společnost [právnická osoba] od uvedené smlouvy odstoupila. Dne 4. 4. 2019 žalobkyně sepsala protokol o ukončení výpůjčky. Žalovaný byl vyzýván k vrácení věci a později k zaplacení ceny nevráceného zařízení. 4. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla elektronické zařízení žalovanému jako nezuživatelnou věc a zavázala se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání na základě smlouvy o výpůjčce ve smyslu ust. § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Věc byla žalovanému vypůjčena v souvislosti s jeho činností pro společnost [právnická osoba] dle smlouvy ve smyslu ust. 2483 a násl. o.z. o obchodním zastoupení. Po ukončení obchodního zastoupení zanikl důvod pro dočasné užívání věci. Za situace, kdy žalovaný věc nevrátil, domáhá se žalobkyně důvodně vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z., neboť žalovaný se na její úkor bez spravedlivého důvodu obohatil. Za výši bezdůvodného obohacení soud považoval částku 1 916 Kč s tím, že cena zařízení po jednom roce smluvního užívání žalovaným klesla na méně než polovinu, na částku 1 916 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 5 119 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč, odměna za právní zastoupení 3 000 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (tři úkony právní služby po 1 000 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 819 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.