38 C 250/2022-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalované dodávala elektrickou energii na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 3. 4. 2019. Žalované byla vystavena faktura za odběr elektrické energie v období od 10. 3. 2020 do 16. 3. 2021 na částku 10 844 Kč, splatná dne 4. 4. 2021, dále za období od 17. 3. 2021 do 21. 5. 2021 na částku 580 Kč, splatná dne 27. 6. 2021, a za období od 17. 3. 2021 do 21. 5. 2021 na částku 17 674 Kč, splatná dne 21. 7. 2021, na které nebylo nic uhrazeno. Podle všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny byl žalované dále účtován poplatek za sedmnáct zaslaných upomínek v celkové výši 1 700 Kč, tj. 100 Kč za jednu upomínku. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 4. 2019 (č.l. 11) soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa žalované] (produktová řada Kamarád Bronz), a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu. Smlouva obsahuje prohlášení, že se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami a ceníkem (sazebníkem poplatků a smluvních sankcí) žalobkyně, v nichž se nachází smluvní sankce, mj. ve výši 100 Kč za zaslání písemné upomínky nebo jiné výzvy. Dále soud z žalobkyní vystavených faktur (č.l. 16 – 21) zjistil, že byl žalované za odběr elektrické energie za období od 10. 3. 2020 do 16. 3. 2021 vyúčtován nedoplatek 10 844 Kč, splatný dne 4. 4. 2021 a za období od 17. 3. 2021 do 21. 5. 2021 nedoplatek 580 Kč, splatný dne 27. 6. 2021. Z opravného vyúčtování vystaveného žalobkyní (č.l. 22 -24) soud zjistil, že byl žalované dodatečně vyúčtován nedoplatek za odběr elektrické energie v období od 17. 3. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 17 674 Kč, splatný dne 21. 7. 2021. Žalobkyně zaslala žalované celkem sedmnáct upomínek k úhradě dlužných částek v celkové výši 1 700 Kč (100 Kč za jednu upomínku). Celková dlužná částka uvedená v předžalobní výzvě ze dne 16. 11. 2021 dosáhla bez dále nárokovaných úroků výše 31 856,22 Kč. 4. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 5. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaná, ačkoliv odebrala od žalobkyně v rozhodném období od 10. 3. 2020 do 16. 3. 2021 a od 17. 3. 2021 do 21. 5. 2021 elektřinu a bylo jí tak ze strany žalobkyně plněno, neuhradila splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny v celkové výši 29 098 Kč. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a vyhověl jí. Ačkoli žalobkyně nepředložila faktury obsahující vyúčtované smluvní pokuty, je z žalobního návrhu i s vzhledem k provedenému důkazu sazebníkem poplatků a smluvních sankcí zřejmé, že žalobkyně se domáhá dalších 1 700 Kč z titulu poplatků za upomínání dle svého ceníku (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokuty ve výši 1 700 Kč, neboť smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 850 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a žalobě proto vyhověl co do celkové částky 29 948 Kč a zamítl ji do částky 850 Kč. 6. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné pouze z části (aritmeticky úspěšná z 97%) přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 3 205 Kč. Ty dosáhly celkové výše 3 410 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 232 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 500 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 378 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.