38 C 79/2022-36 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalované dodávala do odběrného místa na základě smlouvy ze dne 4. 3. 2020 elektrickou energii. Žalované byla vystavena faktura za odběr elektrické energie za období od 6. 3. 2020 do 21. 10. 2020 na částku 7 453,97 Kč splatná dne 10. 11. 2020 (částečné úhrady ve výši 913,97 Kč a 2 000 Kč), dále za období od 22. 10. 2020 do 12. 2. 2021 na částku 18 415 Kč splatná dne 12. 3. 2021 (částečná úhrada ve výši 8 608 Kč). Dlužná částka činí 14 347 Kč, žalovaná dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 4. 3. 2020 (č.l. 26) soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa žalované]. Soud z žalobkyní vystavených faktur (č.l. 27 – 30) zjistil, že byla žalované za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 6. 3. 2020 do 21. 10. 2020 (faktura [číslo]) po započtení přijatých plateb ve výši 9 000 Kč částka 7 453,97 Kč splatná dne 10. 11. 2020 a za období od 22. 10. 2020 do 12. 2. 2021 (faktura [číslo]) po započtení přijatých plateb ve výši 3 800 Kč částka 18 415,58 Kč splatná dne 12. 3. 2021. Z výzvy k plnění (č.l. 32) ze dne 29. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná na fakturu [číslo] uhradila částku 2 913,97 Kč a na fakturu [číslo] částku 8 608 Kč. Celková dlužná částka uvedená v této výzvě dosáhla výše 15 266 Kč (fakturovaná částka a úroky z prodlení). Dále byla žalované účtována částka 968 Kč za právní zastoupení žalobkyně. 4. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 5. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaná, ačkoliv odebrala od žalobkyně v rozhodném období od 6. 3. 2020 do 21. 10. 2020 a od 22. 10. 2020 do 12. 2. 2021 elektřinu a bylo jí tak z její strany plněno, neuhradila splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny ve výši 14 347 Kč. Soud proto shledal žalobu za důvodnou a návrhu v plném rozsahu vyhověl. 6. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 262 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 810 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. Ostatně v souladu s uvedeným názorem soudu náhradu nákladů žalobkyně účtuje.