48 C 103/2022-10 — Okresní soud v České Lípě

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu č. [bankovní účet] o úvěru, na základě níž byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, jež se zavázal zaplatit ve splátkách v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácel úvěr dohodnutým způsobem, došlo právním předchůdcem žalobkyně k odstoupení od shora uvedené smlouvy a zesplatnění pohledávky. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalovaného 3 524,24 Kč na jistině, 273,76 Kč na obchodním úroku, 314,51 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, 300 Kč na smluvní pokutě a poplatcích. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené měsíční splátky, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil mj. i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně a sazebníku, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníku poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 824,24 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.