48 C 288/2022-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba] žalovanému dodávala na základě smlouvy ze dne [datum] elektrickou energii a související služby do odběrného místa [adresa žalovaného]. Žalovanému byly vystaveny faktury za odběr elektrické energie [číslo] za období od 10. 9. 2019 do 3. 9. 2020 na částku 19 302 Kč splatnou 30. 9. 2020, kdy po odečtení přijatých plateb činí konečná dlužná částka 11 742,11 Kč, a [číslo] za období od 4. 9. 2020 do 15. 9. 2020 na částku 93,45 Kč splatnou dne 5. 10. 2020. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ke dni [datum]. Účastníci, ač řádně obesláni, se k jednání nedostavili, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud má za zjištěné, že smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa žalovaného], elektřinu za dohodnutou cenu a žalovaný se jako zákazník zavázal elektřinu odebírat. Žalovanému byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 10. 9. 2019 do 3. 9. 2020 částka 19 302 Kč splatná 30. 9. 2020, kdy po odečtení přijatých plateb požaduje k úhradě 11 742,11 Kč. Žalovanému byla dále za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 4. 9. 2020 do 15. 9. 2020 částka 93,45 Kč splatná dne 5. 10. 2020. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaný, ačkoliv odebral od právní předchůdkyní žalobkyně v rozhodném období od 10. 9. 2019 do 15. 9. 2020 elektřinu a bylo mu tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně plněno, neuhradil v plné výši splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny, proto soud shledal žalobu za důvodnou a žalobě vyhověl. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť na ní byla pohledávka za žalovaným ve smyslu ust. § 1879 o.z. platně postoupena. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 835,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.