48 C 376/2022-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 282 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky v hotovosti ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 42.000 Kč vrátit a zaplatit sjednané úroky v pravidelných splátkách ve výši 1.050 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2020. Žalovaný však nesplácel sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. O základu dluhu bylo již rozhodnuto rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kde žalovanou částku tvořila nesplacená jistina, dlužné splátky, poplatky za upomínky, smluvní pokuta za prodlení se zaplacením tří měsíčních splátek do zesplatnění úvěru ve výši 1.497 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek ode dne zesplatnění úvěru ve výši 1.135 Kč. Žalobkyně přiznaný nárok vymohla v exekučním řízení. Žalovaná částka tak představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru od 2. 1. 2021 do 31. 3. 2022 v závislosti na úhradách. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu neomluvil. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním dne 4. 12. 2021. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 122 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. - o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze smluvní pokutu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Soud žalobě vyhověl pouze v části. Žalobkyně měla podle výše uvedeného ustanovení nárok na smluvní pokuty v celkové výši 15 000 Kč, z toho o pokutách ve výši 1 135 Kč a 1 497 Kč bylo rozhodnuto již v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně tak mohla uplatnit nárok na zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 12 368 Kč, tuto částku pak soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 648,46 Kč, přičemž tato částka představuje 73,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 282 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.