51 C 171/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 28. 2. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi původní žalobkyní ([právnická osoba]) a žalovaným, na jejímž základě měl být žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr, který se měl žalovaný zavázat vrátit do 13. 12. 2021, což neměl učinit. Peněžní prostředky měly být žalovanému poskytnuty na účet č. [bankovní účet]. Původní žalobkyně měla úvěry poskytovat prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 25. 7. 2022, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, zpráva banky o majiteli účtu č. [bankovní účet], předžalobní výzva) soud dospěl k závěru, že žalobkyně pouze prokázala postoupení tvrzené postoupení pohledávky na její osobu.. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, který se bez spravedlivého důvodu na úkor věřitele/žalobkyně obohatil. Žalobkyně v řízení tvrdila zaslání peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného, nicméně majitelem účtu č. [bankovní účet] byla společnost [právnická osoba] Ze samotného textu smlouvy o úvěru pak dokonce vyplývá, že peníze měli být vyplaceny v hotovosti, což neodpovídá žalobním tvrzením o zaslání peněžních prostředků na tvrzený účet. Soud proto žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.