51 C 32/2022-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 30. 9. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3.840 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě měl věřitel žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3.000 Kč, který žalovaný měl vrátit nejpozději do 11. 2. 2016. Žalovaný však neměl ničeho vrátit. Smlouva měla být uzavřena na základě registrace žalovaného, jeho žádosti o úvěr na webových stránkách [webová adresa]. Žalovaný se měl vedle jistiny zavázat i k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 14. 2. 2022, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (zejména - potvrzení o poskytnutí peněžních prostředků, smlouva o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzva) soud dospěl k závěru, že žalobkyně pouze prokázala postoupení tvrzené postoupení pohledávky na její osobu.. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, který se bez spravedlivého důvodu na úkor věřitele/žalobkyně obohatil. Žalobkyně v řízení tvrdila zaslání peněžních prostředků na bankovní účet a uvedené dokládá potvrzením věřitele o odeslání peněžních prostředků, nicméně uvedené poskytnutí žalované částky co do jistiny není prokázáno, k prokázání rozhodně nepostačuje interní dokument věřitele, aniž by z něj zároveň bylo zřejmé, že se jedná o standardní výpis z účtu věřitele. Soud proto žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.