51 C 35/2022-47 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 1.467,58 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o vedení bankovního účtu [anonymizováno] a smlouvu o užívání platebních karet č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně vedla pro žalovanou bankovní účet s platební kartou. Žalovaná v rozporu s obchodními podmínkami, které jsou součástí smlouvy, překročila dostupný zůstatek na účtu a tím porušila svou povinnost zajistit dostatek prostředků na účtu k pokrytí provedené finanční transakce. Žalovaná vzniklý dluh neuhradila a žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. V důsledku vzniku debetního zůstatku je žalobkyně dle smluvních podmínek oprávněna účtovat smluvní úrok ve výši 10 % p.a. a další poplatky dle sazebníku. Žalovaná celkovou dlužnou částku 1.467,58 Kč ke dni podání žaloby i přes výzvy žalobkyně neuhradila. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dní vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno dne 11. 2. 2022 osobně do vlastních rukou. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Na základě provedených důkazů, a to smlouvy o otevření účtu č. [anonymizováno], potvrzení o zřízení účtu ze dne [datum], výpisu z účtu, výzvy k uhrazení dluhu – odstoupení od smlouvy ze dne [datum], oznámení o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu, sazebníku a obchodních podmínek dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní řádnou smlouvu o běžném účtu ve smyslu § 708 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, na základě které žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když neuhradila debetní zůstatek, který vznikl na jejím účtu a žalobkyně proto odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná dluží celkem 1.467,58 Kč. Žalovaná byla několikrát žalobkyní upomínána k zaplacení dluhu, naposledy výzvou právního zástupce žalobce ze dne 20. 8. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na předmětný dluh cokoliv uhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitnula se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.467,58 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.