51 C 375/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 21. 7. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10.000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) s žalovaným měla dne [datum] uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 25. 10. 2018, což neměl doposud ani zčásti učinit. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], peněžní prostředky věřitel měl poskytnout na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 3. 12. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o úvěru včetně dodatku, standardní informace, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že žalobkyně pouze prokázala postoupení tvrzené postoupení pohledávky na její osobu.. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, který se bez spravedlivého důvodu na úkor věřitele/žalobkyně obohatil. Žalobkyně v řízení tvrdila zaslání peněžních prostředků na bankovní účet č. [bankovní účet], nicméně se jedná o účet společnosti [právnická osoba], [IČO], nikoliv žalovaného, jak bylo žalobkyní tvrzeno, a z textu předloženého dokumentu označeného jako smlouva o spotřebitelském úvěru vyplývá, že peněžní prostředky měly být poskytnuty mimo jiné hotovostně. Ničeho dalšího žalobkyní k poskytnutí peněžních prostředků tvrzeno nebylo. Soud proto žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.