10 C 41/2023-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce podal dne 30.1.2023 u zdejšího soudu žalobu o zrušení své vyživovací povinnosti k již zletilé dceři [celé jméno žalované]. Uvedl, že rozsudkem OS v [obec] ze dne 21.9.2018 sp.zn. [spisová značka] bylo zvýšeno výživné, které na tehdy nezletilou [jméno] platil na částku 1 800 Kč měsíčně. Návrh odůvodnil tím, že podle jeho informací dcera pobírá invalidní důchod ve výši 9500 Kč, má docházet do denního stacionáře v [ulice] ulici v [obec] a nepřipravuje se na budoucí povolání. 2. Soud zjistil ze spisu zdejšího soudu 41 Nc 5304/2022, že je vedeno řízení týkající se omezení svéprávnosti [celé jméno žalované], kdy ze znaleckého posudku podaného v této věci znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že posuzovaná není schopna samostatně jednat s úřady v jakýchkoliv záležitostech, je schopna pouze s doprovodem účasti u soudu a jednoduchého výslechu, ovšem není schopna správně pochopit obsah, smysl a význam soudního rozhodnutí, proto žalované ustanovil opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem AK [obec]. 3. Při dnešním ústním jednání bylo zjištěno, že žalovaná v současné době studuje dvouletou [anonymizováno] školu v [obec], a to až do června letošního roku, poté má zájem studovat na [anonymizováno 5 slov] ve [anonymizováno] učební obor [anonymizováno] a ubytovací služby, případně pečovatelské služby, kdy na oba tyto obory se přijímací zkoušky nekonají. Je tedy zřejmé, že se i nadále řádně připravuje na výkon svého budoucího povolání, na čemž nic nemění skutečnost, že požívá částečný invalidní důchod 2. stupně. Žalovaná vyloučila, že by docházela do denního stacionáře v [obec], přičemž studium nikdy nepřerušila a toto probíhá řádně. Žalobce v současné době je bez zaměstnání, není veden na ÚP, má invalidní důchod 1. stupně, kdy důchod pobírá již od roku 2001. Nemá žádný majetek, platí výživné na dceru a syna, jeho příjem u předchozího zaměstnavatele byl nepravidelný, a to kolem 8 000 Kč po srážkách. Je si vědom své vyživovací povinnosti. 4. Podle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. 5. Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 7. Z provedených důkazů, zejména z výslechů účastníků a založených listin týkajících se trvání studia žalované, soud dospěl k závěru, že žalovaná se nadále připravuje řádně na výkon svého budoucího povolání, nebyly v tomto směru zjištěny žádné problémy. Její potřeby nadále trvají, kdy naopak při dalším studiu vyvstanou další náklady spojené s dojížděním a ubytováním včetně stravy na internátu ve [obec]. Žalobce nijak nedoložil, z jakého důvodu ukončil předchozí pracovní poměr a zbavil se tak části příjmů, kdy v současné době pouze podle svých slov žije z úspor a částečného invalidního důchodu. Za daného stavu soud uzavřel, že vyživovací povinnost žalobce k žalované i nadále trvá po dosažení zletilosti, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 8. Žádný z účastníků nemá v souladu se zákonem právo na náhradu nákladů řízení, kdy ostatně ani nikdo z nich tyto náklady nepožadoval.