10 C 443/2022-326 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 11. 2022, která byla zdejšímu soudu doručena téhož dne, zaplacení částky ve výši 21 534,57 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou její právní předchůdkyně dne 21. 4. 2008 uzavřela smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě měl být žalované poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat kreditní kartu (úvěr) splácet, a to v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a předmětný dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě prohlásil dne 22. 3. 2022 za splatný v celé výši. Ke dni splatnosti dlužila žalovaná částku 23 499,29 Kč, tento dluh je tvořen jistinou ve výši 19 202,07 Kč, kapitalizovanými úroky ke dni 22. 3. 2022 ve výši 1 964,72 Kč a dlužnými poplatky ve výši 2 332,50 Kč. 2. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 7. 2022 mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem, kdy postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno vyrozuměním ze dne 15. 8. 2022. Předžalobní výzva jí byla zaslána žalobcem dne 21. 9. 2022, kdy byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky spolu se sjednanými poplatky a příslušnými zákonnými a smluvními úroky. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba spolu s předvoláním doručena v souladu s o.s.ř. vyvěšením. Soud dospěl k závěru, že je možno věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, zejména předložené smlouvy a žádosti o kreditní kartu, obchodních podmínek, sazebníku, příslušných výpisů z účtu, vyjádření o okamžité splatnosti, předžalobní výzvy a oznámení o postoupení pohledávky. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2018 smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky - úvěr ve výši 50 000 Kč, které žalobkyně zaslala žalovanému na účet dne 25. 1. 2018, žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě prostřednictvím 60 měsíčních splátek ve výši 2 733 Kč vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce, při zápůjční úrokové sazbě ve výši 83,86 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného byly dohodnuty i smluvní pokuty, a to smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou by žalovaný byl v prodlení o délce 30 dní, dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po jejím zesplatnění (tzv. nová jistina úvěru). Pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky, byla také dohodnuta náhrada účelně vynaložených nákladu, u jednotlivé splátky šlo o 200 Kč. K automatickému zesplatnění úvěru mělo dojít u prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky (i jen její části) v délce 65 dni, k danému dni se měla stát splatná celá jistina, přirostlé úroky a další dohodnuté nároky. Dnem zesplatnění se nezaplacená jistina úvěru, dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění stává součástí tzv. nové jistiny úvěru. Žalovaný uhradil část splátek v dohodnuté měsíční výši, nicméně již žádnou další měsíční splátku neuhradil (uhradil až několik splátek v různé výši nedosahujících výše stanovené měsíční splátky), dostal se s úhradou měsíčních splátek do prodlení, žalobkyně proto řádně pro prodlení žalovaného v délce 65 dní 16. 7. 2018 žalovaného vyzvala k úhradě automaticky zesplatněného úvěru. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo dne 21. 4. 2008 k platnému uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ohledně úvěru ke kreditní kartě. V řízení byl dostatečně tvrzen a prokázán splněný závazek žalobkyně poskytnout jako úvěrující žalované jako úvěrovanému peněžní prostředky v částce 24 000 Kč. Byl také prokázán doposud nesplněný závazek žalované vrátit žalobkyni peněžní prostředky spolu s úrokem. Žalobkyni nepochybně vznikl i nárok na zaplacení úroku, jak bylo smluvně dohodnuto a jak předpokládá i § 2395 o. z. 7. Soud proto na základě výše uvedeného žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 353,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 077 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 534,57 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za úkon a 3 paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.