10 C 483/2022-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu postoupené pohledávky z poskytnutého spotřebitelského úvěru. 2. Žalobkyně včetně svého právního zástupce se k dnešnímu jednání omluvili, žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv mu řádně a včas bylo doručeno v souladu s o.s.ř. vyvěšením. Soud poroto jednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodl na základě doložených listinných důkazů, které žalovaný nijak nerozporoval. 3. Žalobou podanou dne 10. 6. 2022 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 21. 8. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, se splatností dne 8. 2. 2022. Z čerpaného úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce rovněž popsal, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy a k ověření totožnosti žalovaného včetně jeho souhlasu s příslušnou smluvní dokumentací a k podpisu smlouvy. 4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Z důkazů předložených žalobcem bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 21. 8. 2019 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě, z které vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovanému dne 21. 8. 2019 částku 50 000 Kč. Bylo přitom potvrzeno, že uvedený účet patří skutečně žalovanému a že uvedená částka byla na tento účet skutečně připsána tak, jak je uvedeno v žalobě. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 50 000 Kč vyhověno. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet, o kterém soud ověřil, že patřil žalovanému. Splatnost úvěru byla 8. 2. 2022, kdy vzhledem k tomu, že žalovaný nic neuhradil, byla od následujícího dne, tedy od 9. 2. 2022, a to až do zaplacení stanovena povinnost k hrazení zákonného úroku z prodlení. Upomínka a výzva k plnění spolu s předžalobní výzvou byla žalobcem žalovanému odeslána dne 18. 2. 2022. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce byl ve sporu úspěšný a má právo na náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady byly stanoveny na částku 14 342 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč. Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.