34 C 228/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu zaplacení částky 85 328,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ Banka“) s žalovanou uzavřela dne 2. 1. 2020 smlouvu o Rychlé půjčce [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a z veřejně dostupných databází. Žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % p. a., měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 125 Kč a dalšímu poplatky uhradit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 862 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto Banka dne 6. 10. 2022 celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje jistinu ve výši 84 328,23 Kč, úrok ve výši 7 058,82 Kč, úrok z prodlení ve výši 915,87 Kč, poplatky ve výši 1 000 Kč, úrok ve výši 13,99 % ročně z částky 84 328,23 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 84 328,23 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] a.s. a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 byla dále postoupena na žalobkyni. 2. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a [anonymizována tři slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaná má od 28. 6. 2023 až dosud hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalované]. Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 3. 6. 2023) měla žalovaná na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] soud zjistil, že účastníci dne 2. 1. 2020 uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 13,99 % měsíčně z dlužné částky, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 125 Kč a dalšímu poplatky, formou 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 862 Kč. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že je vdaná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, pracuje u společnosti [právnická osoba] jako manuální pracovník (šička). Její čistý měsíční příjem dosahoval částky 20 000 Kč, měsíční výdaje činily 6 000 Kč RPSN činí 14,9 % Smlouva je podepsána oběma účastníky. 5. Z potvrzení o příjmu ze dne 17. 3. 2022 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované činil za poslední tři měsíce před podpisem smlouvy v průměru 21 000 Kč. 6. Z Celkového přehledu započtených splátek bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni splátky v celkové výši 43 727,91 Kč. 7. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a z výzvy k uhrazení dluhu soud zjistil, že dne 6. 10. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši s tím, že došlo k zesplatnění celého úvěru z úvěrové smlouvy [číslo]. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 1. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby opět vyzvala k úhradě dluhu. Výzva byla žalované zaslána na adresu [adresa žalované]. 9. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 a ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla Bankou postoupena na [právnická osoba] a.s. a ta ji dále postoupila na žalobkyni. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 o. z., na jejímž základě Banka žalované poskytla finanční prostředky – úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná však nedostála svému závazku vrátit Bance poskytnutou částku včetně úroků řádně a včas ve formě sjednaných splátek, když žalobkyni uhradila pouze částku 43 727,91 Kč. Banka následně s ohledem na neplnění povinnosti ze strany žalované zesplatnila úvěr v souladu se smluvními podmínkami. Pohledávka za žalovanou byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovaná v průběhu řízení skutková tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnila, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výši úrokové sazby z úvěru ve výši 13,99 % ročně soud považuje za přiměřenou. Žalobkyni dále soud přiznal ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 983,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 414 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 328,23 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 520 Kč ve výši 3 049,20 Kč.