34 C 320/2022-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 001,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 28. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr, založit kartový účet a vydat kreditní kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Po uzavření smlouvy umožnila žalobkyně žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše celkového úvěrového limitu ve výši 17 000 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy žalovaným z důvodu včasného nesplácení splátek a překročení celkového úvěrového limitu prohlásila žalobkyně úvěr žalovaného za okamžitě splatný. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 1 702,74 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 794,24 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 15 001,84 Kč od 19. 7. 2022 zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 001,84 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě a z informací z veřejných registrů. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku [číslo] odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 28. 8. 2019 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla bezúčelový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 17 000 Kč. Výše úroku činila 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. RPSN činila 38,6 %. Z dalších listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný čerpal postupně z úvěru peněžní prostředky, ovšem v následujících měsících řádně nesplácel v řádných splátkách dlužnou částku dle článku 4 smlouvy, a proto ho žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, vyzvala ho žalobkyně opětovně výzvou ze dne 12. 12. 2021 a ze dne 18. 7. 2022 k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kdy žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč, ze kterého žalovaný vyčerpal požadovanou částku a po částečných úhradách stále dluží částku 15 001,84 Kč. Žalovaný nesplnil povinnost k vrácení úvěru ve sjednané lhůtě a do dne podání žaloby neposkytl řádné plnění. Soud uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 15 001,84 Kč spolu s úrokem ve výši 1 702,74 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 15 001,84 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve výši 3 x 300 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.