37 C 112/2023-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou dne 1.11.2022 domáhal na žalované zaplacení částky 12 155 Kč s příslušenstvím, částky 2 500 Kč a částky 4 130 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalované poskytl dne 6.8.2021 na její žádost spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný původně dne 5.9.2021. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. Totožnost žalované měla být ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou měla žalovaná odeslat ze svého bankovního účtu, a dále z kopie jejího občanského průkazu. Žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 2 155 Kč. Žalobce současně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 130 Kč. Žalobce současně požaduje zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se nedostavila. 3. Soud provedl k důkazu listiny navržené žalobcem (smlouva o zápůjčce z 6.8.2021, předžalobní upomínka, potvrzení o provedené platbě, upomínky, opakované výzvy k úhradě, VOP žalobce) a zjistil, že žalovaná měla žalobci na účet zaslat částku 1 Kč, žalobce žalované pak částku 10 000 Kč. Z textu smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato měla být podepsána stranami digitálně, koresponduje s předsmluvními informacemi, a žalovaná byla o úhradu tvrzeného dluhu před podáním žaloby upomenuta. 4. Soud však dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprokázal tvrzení o uzavření smlouvy s žalovanou, na jejímž základě jí měl poskytnout částku 10 000 Kč a sjednat další smluvní ujednání v podobě poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na její účet zaslal částku 10 000 Kč a žalovanou vyzval k vrácení (mimo jiné) této částky. Nelze s jistotou dojít k závěru, jaké smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace dostatečně neautentizuje a neidentifikuje osobu, se kterou měl žalobce ujednat konkrétní smluvní ujednání. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahuje ověřovací platba 1 Kč, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalované, s čím žalovaná jako tvrzený účastník smluvního vztahu vyjádřila souhlas tím, že zaslala ověřovací platbu 1 Kč, chybí zde jakési časové razítko, které by kvalifikovaně zaručovalo, že od daného okamžiku nedošlo ke změně textu tvrzené smlouvy o úvěru, resp. návrhu takové smlouvy. V takové podobě, v jaké byl text smlouvy o úvěru předložen soudu, není dostatečně zajištěna nezměnitelnost smluvního ujednání, naopak lze velice snadno vytvořit v textovém editoru podobný dokument, včetně příslušné podpisové doložky žalované, příp. i uvedení IP adresy. 5. Soud tak vycházel z toho, že žalované byla částka 10 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. V této části žalobě vyhověl, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť v řízení nebyl prokázán smluvní vztah mezi účastníky, který by zakládal nárok žalobce na zaplacení dalších nároků, ať už poplatku za poskytnutí úvěru, či tvrzených nákladů spojených s vymáháním pohledávky. 6. Výrokem II. soud žalobu zamítl pro tvrzený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 155 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu. Jak je shora uvedeno, nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a nemohlo být tedy prokázáno ani platné sjednání poplatku, nákladů na vymáhání dluhu a smluvní pokuty. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud, podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu byl takřka totožný.