48 C 361/2023-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 67 879,66 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 65 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splácet ve měsíčních splátkách. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil a žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalovaného za splatný ke dni 17. 5. 2023. 2. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 69 467,10 Kč a žalovaný splatil čásku 28 000 Kč, která byla započtena částečně na úrok, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře. Protože žalovaný dluh nesplatil, vznikla mu povinnost v souladu s úvěrovou smlouvou zaplatit i účelně vynaložené náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč s smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. 3. Podle ustanovení § 2396 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Pokud jde o smluvní pokutu, ta je odůvodněna ustanovením § 2048 odst. 1 o. z., podle kterého Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části má věřitel právo na zaplacení úroků z prodlení stanovených podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2396 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr ve výši 69 467,10 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku a poplatků za sjednané služby. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení úvěrových podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění, a to dlužnou jistinu 64 979,66 Kč včetně sjednané smluvní pokuty 2 000 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 716 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 879,66 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč.