48 C 6/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) domáhala po žalované zaplacení částky 16 814 Kč spolu s příslušenstvím a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 814 Kč od 19. 1. 2022 do 18. 4. 2022. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s žalovanou dne [datum] distančním způsobem na [webová adresa]. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání s tím, že žalované měly být dne 19. 12. 2021 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná měla zavázat vrátit do 18. 1. 2022, nicméně tak neměla učinit. Žalobkyně se po žalované domáhá jistiny úvěru ve výši 13 000 Kč, dohodnutých a nezaplacených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč, za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ ve výši 29, dále účelně vynaložených nákladů ve výši 1 015 Kč zákonného úroku z prodlení, a dále dohodnuté smluvní pokuty z důvodu prodlení žalované v úhradou částky 16 814 Kč ve výši 0,1 % denně z této částky za dobu od 19. 1. 2022 do 18. 4. 2022. Žalovaná neměla ničeho zaplatit. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání bez dalšího nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k jednání doručena dne 23. 1. 2023. U obou účastníků byla zachována lhůta pro přípravu na jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, ověření [právnická osoba], doklad o čerpání úvěru) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč žalované dne 19. 12. 2021 žalobkyní. V řízení však nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované, přičemž zpřístupnění účtu žalovanou není bez dalšího jednoznačným důkazem o tom, že žalovaná příp. řádně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností postupného čerpání ve znění, která byla soudu doložena k důkazu. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 13 000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyla prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, poplatků za služby, účelně vynaložených nákladů, stejně tak nebyla prokázána existence dohody o smluvní pokutě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 562,66 Kč, přičemž tato částka představuje 54,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,32 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 814 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 310,40 Kč.