51 C 172/2023-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 10. 2. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 623 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec] s datem zahájení dodávky dne 30. 1. 2020, ukončení dodávky dne 23. 9. 2022. Dodaná elektřina za období od 30. 9. 2021 do 23. 9. 2022 byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] na částku 12 523 Kč, s datem splatnosti dne 12. 10. 2022. Žalovaný ničeho nezaplatil, byť byl upomenut a žalobkyni má náležet za upomenutí 100 Kč dle čl. IV. obchodních podmínek dodávek. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu na základě, které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], elektřinu a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu žalobkyni zaplatit dohodnutou cenu. Z faktury [číslo] soud zjistil, že v období od 30. 9. 2021 do 23. 9. 2022 odebral žalovaný od žalobkyně elektřinu za 12 563 Kč a z faktury [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl upomínán a byla mu účtována za upomínku částka 100 Kč. Dne 4. 1. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, do dnešního dne žalovaný ničeho neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny na základě které se výrobce elektřiny zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku elektřiny, přičemž žalovaný svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnil a dluží tak žalobkyni částku 12 653 Kč. Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 623 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.