34 C 334/2023-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 85 550 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . (dále jen „, právnická osoba, “) uzavřela s žalovaným dne 14. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které , právnická osoba, poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit , právnická osoba, půjčenou částku a dále částku ve výši 54 550 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 5 811 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 33 500 Kč, odměnu za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 5 239 Kč), a to v 17 měsíčních splátkách po 6 150 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 45 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina úrokem ve výši 15 % ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 15. 7. 2021. Pohledávka za žalovaným byla , právnická osoba, postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny ve výši 29 526,40 Kč žádá úrok ve výši 1 995,85 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 920,86 Kč, poplatek za administrativní čionnost ve výši 2 958,88 Kč, poplatek za splátky v hotovosti ve výši 5 648,01 Kč, smluvní pokutu ve výši 26 500 Kč, kapitalizovaný úrok od 15. 7. 2021 do 1. 4. 2023 ve výši 9 435,09 Kč, úrok z prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 5 587,97 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 29 526,40 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 31 522,25 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že , právnická osoba, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že , právnická osoba, uzavřel dne 14. 2. 2020 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 50 000 Kč v hotovosti. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 54 550 Kč, který tvoří kapitalizované úroky ve výši 5 811 Kč, odměna za poskytnutí úvěru ve výši 33 500 Kč, odměna za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč a náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 5 239 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 104 550 Kč (50 000 Kč + 54 550 Kč) v 17 měsíčních splátkách po 6 150 Kč. RPSN činila u této zápůjčky 270,48 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný uhradil částku ve výši 45 500 Kč.4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný je ženatý, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání a má jednu vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 29 705 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 12 420 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr od 2. 4. 2018 a zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že , právnická osoba, postoupil dne 25. 4. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 11. 5. 2023. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva a výplatní pásky. Vzhledem k tomu, že tyto list