35 C 144/2024-33 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, nebytové prostory – místnost č. , hodnota, (sklad) a č. , hodnota, (dílna) v prvním podlaží budovy – průmyslového objektu č. , hodnota, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a tato budova je ve vlastnictví žalobce. Nájemní vztah skončil 5. 4. 2024 dohodou stran. Žalovaný byl povinen hradit měsíční platby nájemného ve výši 8 400 Kč a dále služby spojené s užíváním objektu, které byly fakturovány samostatně. Žalovaný dosud neuhradil nájem za březen 2024 ve výši 8 400 Kč, část nájmu za duben ve výši 1 400 Kč a dále elektřinu za měsíce únor až duben roku 2024 ve výši 11 196,36 Kč, 11 705,87 Kč a 6 272,98 Kč. Přes výzvu dosud žalovaný neuhradil ničeho, pouze došlo k dohodě o započtení původní vratné kauce ve výši 8 400 Kč oproti vyčíslenému dluhu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Účastníci neměli námitek, a tedy soud věc rozhodoval postupem dle ust. § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání.S ohledem na skutečnost, že žalovaný zůstal v řízení pasivní, vycházel soud z listin předložených žalobcem: ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání, uzavřené mezi pronajímatelem (žalobce) a nájemcem (žalovaný) dne , datum, soud zjistil, že pronajímatel přenechal nájemci k užívání prostor č. , hodnota, a , Anonymizováno, o celkové výměře 51 m² v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku č. , Anonymizováno, v obci , Anonymizováno, , jehož je vlastníkem, což plyne z výpisu z operátů katastru nemovitostí. Součástí smlouvy je i předávací protokol. Dne 5. 4. 2024 byla mezi stranami smlouvy uzavřena dohoda o ukončení smlouvy uzavřené 29. 11. 2023, dle bodu III./2. bylo dohodnuto využití uhrazené kauce ve výši 8 400 Kč na částečnou úhradu splatných závazků nájemce. Nedoplatek ve výši 8 400 Kč odpovídá nájemnému fakturovanému pod č. , hodnota, dne 1. 3. 2024. Dlužné nájemné ve výši 1 400 Kč odpovídá faktuře č. , hodnota, ze dne 2. 4. 202. Faktura č. , hodnota, byla vystavena na základě skutečné spotřeby elektřiny v pronajatých prostorách na částku 11 196,36 Kč, faktura č. , hodnota, na částku 11 705,87 Kč a faktura č. , hodnota, na částku 6 272,98 Kč, splatnou 19. 5. 2024. Závěrečný stav elektroměru byl zachycen na fotografii elektroměru na č.l. 18 spisu. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut doporučeným dopisem zástupce žalobce ze dne 22. 5. 2024 marně.Podle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2303 je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Podle ust. § 2247 odst. 1, 2 o. z. si strany sjednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.Soud má za prokázané, že mezi účastníky vznikl nájemní vztah, žalovaný na jeho základě užíval prostory ve vlastnictví žalobce a byla povinen hradit předepsané nájemné a spotřebu elektřiny. Žalovaný se dostal s hrazením nájemného i služeb do prodlení, když neuhradil řádně faktury za období února až dubna 2024: nájem za březen 2024 ve výši 8 400 Kč, část nájmu za duben ve výši 1 400 Kč a dále elektřinu za měsíce únor ve výši 11 196,36 Kč, březen ve výši 11 705,87 Kč a duben roku 2024 ve výši 6 272,98 Kč. Od celkové částky dluhu ve výši 38 975,21 Kč byla započtením na základě dohody stran odpočtena částka vratné kauce ve výši 8 400 Kč. Celkový dluh tedy činí 30 575,21 Kč a úrok z prodlení byl požadován až od doby následující marného odeslání předžalobní výzvy, tedy nikoli dle dřívější splatnosti jednotlivých faktur.Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se v prodlení a soud ve smyslu § 1970 o.z. přiznal žalobci úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 917,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 529 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 575,21 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 280 Kč ve výši 1 108,80 Kč.