35 C 200/2023-66 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala žalobou z 31. 10. 2023 na žalovaném zaplacení částky 50 419 Kč se smluvní pokutou a příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, poskytla žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku, a to v osmnácti měsíčních splátkách po 5 472 Kč (celkem 98 496 Kč). Úroková sazba tak činila 146,3 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena s pozitivním výsledkem, avšak žalovaný na svůj dluh neplnil řádně, a proto v souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k automatickému zesplatnění dluhu k 15. 2. 2018, pro prodlení s úhradou 5. splátky po dobu delší 65 dnů. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru po dobu delší 30 dnů žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 4 x 200 Kč. Žalovaný uhradil před zesplatněním 4 splátky po 5 472 Kč, následně ve splátkách uhradil postupně celkem 31 841,57 Kč. Žalobkyně má dle bodu 6.5 smlouvy nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, za dobu od 17. 2. 2018 do zaplacení, touto žalobou se však domáhala pouze úhrady pokuty ve výši 25 002 Kč. Žalobkyně dále požadovala přiznání příslušenství z tzv. nové jistiny úvěru (úrok z prodlení), resp. z částky původní dlužné jistiny (úrok z úvěru); nová jistina úvěru je tvořena původní jistinou a částí splátek za dobu před zesplatněním úvěru, které měly být započteny na úhradu úvěru, a to na podkladě bodu 6.4 smlouvy. Žalobkyně požadovala úhradu úroku ve výši 93,61 % ročně z částky původní jistiny dluhu, maximálně však částku 118 195 Kč, a úrok z prodlení z nové jistiny dluhu do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut marně.2. Účastníci před zahájením jednání soudu shodně požádali o lhůtu k projednání možností smírného řešení sporu, avšak k dohodě nedošlo. Žalobkyně následně vzala svou žalobu v rozsahu uvedeném v podání z 21. 3. 2024 částečně zpět.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).4. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, informací pro klienta a předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovanému byla přislíbena částka 52 000 Kč, kterou se měl zavázat splatit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 146,3 % ročně, tedy 18 měsíčních splátek po 5 472 Kč. Podle článku 6.1. smlouvy se žalovaný s žalobkyní dohodli na povinnosti žalovaného jako klienta uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou jakékoli splátky po dobu delší 30 dnů, to však jen do doby zesplatnění celého úvěru. Dle článku 6.2. má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v paušální výši 200 Kč, které jí vznikly prodlením žalovaného s úhradou splátky delším patnácti dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na náhradu nákladů nevzniká. Článek 6.3. úvěrové smlouvy upravuje zesplatnění úvěru, které automaticky nastane při prodlení s úhradou kterékoli splátky, po dobu 65 dnů. Dle čl. 6.4. se součástí tzv. nové jistiny úvěru stávají zesplatněním úvěru veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění. Neuhradí-li klient v den zesplatnění tuto novou jistinu úvěru věřiteli, je dle bodu 6.5. smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, za každý den prodlení. Z Oznámení o schválení úvěru plyne, že žalobkyně žalovanému sdělila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pro částku 52 000 Kč, součástí je zároveň splátkový kalendář. Předsmluvní formulář a Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru obsahují základní podmínky úvěrového vztahu. Z výpisů registru SOLUS a NRKI, potvrzení o bankovních transakcí plyne, že majetkové poměry žalovaného byly v určitém rozsahu zjišťovány. Dle těchto údajů je žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou s příjmem měsíčně ve výši 20 000 Kč, žije u rodičů a jeho měsíční výdaje jsou představovány částkou 1 500 Kč na bydlení, 500 Kč na dopravu a záliby a dále částkou ve výši „životního minima“ 3 410 Kč. Karta klienta zobrazuje souhrn informací o závazku, historii dluhu a případné platby žalovaného dle interního systému žalobkyně. Výzvou k úhradě splátek žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu a upozornila jej na možnost automatického zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalobkyně žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby. Trestním příkazem zdejšího soudu je doloženo, že žalovaný si opakovaně sjednával úvěrové smlouvy, kdy uváděl nepravdivé údaje o svých příjmech a zamlčoval podstatné údaje o svých závazcích.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí bezúčelového úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 52 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že poskytnuté finanční prostředky bude splácet v měsíčních splátkách stanovených ve výši 5 472 Kč, ale vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, uhradil řádně pouze 4 splátky (celkem 21 888 Kč), dluh se stal splatným, a žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný následně uhradil v postupných splátkách celkem 31 841,57 Kč; žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požaduje úhradu dalších 48 737 Kč s úrokem z prodlení a úrokem ve výši 28,38 % ročně; co do dalších nároků (smluvní pokuta, úrok ve výši 65,23 % ročně) byla žaloba vzata zpět a řízení v tomto rozsahu v souladu s ust. § 96 o.s.ř. zastaveno výrokem I.7. Dle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ust. § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalobkyně provedla hodnocení žalovaného klienta dle údajů o jeho příjmech a výdajích, jak bylo uvedeno výše. Soud má však za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a nevycházelo z údajů poskytnutých žalovaným, resp. zmíněné podstatné informace (nízké skóre v lustraci na č.l. 37 spisu, upozorňující na negativní příznak; výpis z účtu žalovaného se zůstatkem ve výši 200 Kč; výpisy z účtu, dle kterých příjem žalovaného nedosaho