35 C 50/2024-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 27 734 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit do 21. 4. 2023. Žalovaný neuhradil dosud ničeho. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úhradu pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od 22. 4. 2023 do 29. 11. 2023 ve výši 3 774 Kč a zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně, a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru, výpisy z bankovního účtu žalobkyně a žalovaného, výpis posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzva, sdělení banky) a dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalovaného zaslala dne , datum, částku 17 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se zejména žalovaný zavázal jako úvěrovaný k vrácení uvedené částky navýšené o poplatek ve lhůtě 28 dnů. Předložený text smlouvy sice obsahuje způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření (portál soskredit.cz) nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost smlouvy. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, která jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o úvěru. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze vytvořit v textovém editoru, především proto, že se jedná o dokument, který není podepsán. Z ničeho pak nelze seznat, že by mezi účastníky došlo k ujednání o úvěru dle žalobních tvrzení.5. Pro případ, že by došlo ke sjednání smlouvy, jak tvrdí žalobkyně, má soud výhrady ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně předložila výsledek zkoumání poměrů žalovaného, z kterého plyne, že žalovaný a jeho družka má příjmy a výdaje v určité výši. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je však povinností věřitele tuto schopnost aktivně zkoumat a posoudit, nikoli se spolehnout na prohlášení protistrany. Z výpisu z účtu žalovaného, který nevykazuje kladný zůstatek ani tvrzené příjmy, je naopak zjevné, že žalovaný nakládá s finančními prostředky lehkovážně a intenzivně se věnuje sázení. Z výpisu EUCB je take zřejmé, že mu byla bezprostředně před žádostí o řešený úvěr jiná žádost zamítnuta. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadovaný poplatek (zřejmě kapitalizovaný úrok z úvěru) a smluvní pokutu. Nárok žalobkyně ohledně jistiny však bylo možné posoudit jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 17 000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 318,22 Kč, přičemž tato částka představuje 22,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 110 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 734 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč.